"PAPA" Nambu

Země původu: Japonsko
Ráže:                        8x22 mm
Kapacita zásobníku: 8 nábojů
Typ zbraně: samonabíjecí pistole
Výrobce: Tokyo Artillery Arsenal, Tokyo Japonsko
Tokyo Gas Electric Co., Ltd., Tokyo Japonsko (TGE) 
Další výrobci: nejsou
Sériové číslo:              Tokyo Artellery Arsenal (s nástavnou pažbou): 4.556
Tokyo Artillery Arsenal: 2.796
TGE: 676, 3.569
Roky výroby:   Tokyo Artillery Arsenal 1906-1923, TGE 1909-1928
Počet vyrobených kusů: Celkem 10.300 ks, Tokyo Artillery Arsenal 4.600ks, TGE 5.700ks
Hmotnost: 0,99 kg (bez pažby)
Celková délka: 230 mm
Hlaveň:  délka 119 mm, 6 polí a 6 drážek, pravotočivý vývrt
Značení zbraně: logo výrobce Tokyo Arsenal nebo TGE na vrchní straně rámu (pouzdra závěru), "Typ Nambu" v japonštině a sériové výrobní číslo v arabských číslicích na pravé straně rámu, "Army Type" v japonštině na levé straně rámu
Rok pořízení zbraně: 2019 (Tokyo Arsenal s nástavnou pažbou 4.556)
2020 (Tokyo Arsenal 2.796)
2019 (TGE 676), 2019 (TGE 3.569)
Pořizovací cena zbraně:  158.812 Kč, reálná tržní hodnota 1 milion Kč (Tokyo Arsenal s nástavnou pažbou 4.556)
175.643 Kč (Tokyo Arsenal 2.796)
92.111 Kč (TGE 676), 118.181 Kč (TGE 3.569)

 

Zajímavosti o zbrani

 
ÚVOD, PISTOLE RODINY NAMBU:
 

Papa Nambu je časově třetí pistole z rodiny Nambu. První z této rodiny byla pistole Grandpa, označovaná též jako Typ A nebo 1902 a jednalo se o první úspěšný design samonabíjecí pistole Japonců. Paralelně s Grandpa byla vyvíjena změnšená verze této pistole, tzv. Baby Nambu nebo také Typ B. Třetí pistole je právě Papa Nambu, odkazují se svým názvem na časovou posloupnost vývoje těchto zbraní. Označovaná je též jako Typ A modifikovaná nebo 1902 modifikovaná. Za vývoj těchto pistolí byl zodpovědný věhlasný konstruktér Kijiro Nambu a všechny tři tyto typy pistolí nesou jeho jméno "Nambu" dokonce vyražené na rámu. Papa Nambu měla odlišný osud než pistole Grandpa a Baby, které nikdy do žádné výzbroje oficiálně přijaty nebyly a zůstalo pouze u soukromých nákupu primáně japonskými důstojníky. Případně u vývozu do Siamu a Číny, což byl případ pistole Grandpa (Baby nikoliv). Papa Nambu byla ale narozdíl od nich oficiálně přijata do výzbroje japonského námořnictva. Někdy je pistole Papa Nambu označována také jako Typ 1904, kdy se lze dočíst v literatuře odkaz na rok 1904, kdy měl být zahájen vývoj pistole Papa. Ale tento údaj není pravdivý, správným rokem je 1902. Posledními dvěmi pistolemi z rodiny Nambu byly Typ 14, která figurovala ve výzbroji armády i námořnictva a Typ 94, kterou byla vyzbrojena japonská armáda a letectvo.

 

KONSTRUKČNÍ VYLEPŠENÍ PISTOLE PAPA NAMBU OPROTI PISTOLI GRANDPA:

Kromě toho, že byla pistole Papa Nambu přijata do výzbroje japonského námořnictva, pořizovali si ji také armádní i námořní důstojníci a byla také  prodávána na civilní trh. V případě Papa Nambu se nejednalo o nový vývoj pistole, ale úpravu designu její předchůdkyně, pistole Grandpa Nambu. Hlavními vylepšeními, kterými se liší pistole Papa od předchozí verze Grandpa jsou tyto:

  • hliníková botka zásobníku na místo dubového dřeva. Celkově byl ale design zásobníku změněn včetně jezdce pro stlačení pružiny zásobníku sloužící ke snadnějšímu nabíjení. Původně měl jezdec u pistole Grandpa kostkované zdrsnění (checkering), postupně došlo ke změně na vodorovné drážkování. Zásobníky pistolí Grandpa a Papa Nambu nejsou zaměnitelné
  • oko rámu na uchycení řemenu je otočné na místo pevného
  • průřez spouště je obdélníkový na místo půlkruhového
  • zvětšený lučík spouště oproti extrémně malému lučíku pistole Grandpa
  • specifický tvar prstové posjitky, který je u pistolí Grandpa více klenutý
  • matice závěru (sloužící i k natažení závěru před prvním výstřelem) má konkávní úchopové plochy na bočních stranách, čili prohnuté směrem dovnitř. Grandpa Nambu měla konvexní, vyklenuté
  • zásadní proměnou prošly pažbičky. Stále byly vyrobeny jako u Grandpa Nambu z ořešáku, ale jejich tloušťka byla zesílena o 1mm. Pistole Grandpa Nambu trpěla konstrukčním nedostatkem a to tím, že pažbičky nepřekrývaly čep manuální prstové pojistky v oblasti mezi lučíkem a záchytem zásobníku. Nebo ho překrývaly jen částečně. Čímž mohlo dojít k jeho nechtěnému vypadnutí. Tento nedostatek byl u pistolí Papa Nambu odstraněn tím, že pažbičky plně čep překrývají. Došlo také ke změně designu zdrsnění pažbiček (checkeringu)
  • pistole Grandpu Nambu měly úderník pouze o jednom průměru 8mm po celé jeho délce. Průměr úderníku u pistolí Papa Nambu byl zmenšen na 7 mm s výjimkou osazení na obou jeho koncích. Se změnou průměru úderníku došlo také ke změně průměru vodící tyčky pružiny úderníku (součást matice úderníku), průměr byl změnšen o také o 1mm
  • co se týka tangenciálního hledí, tak zůstal stavitelný rozsah beze změny 50-500m s krokem po 50 metrech. Celkově však bylo hledí zkráceno a konstrukce jednotlivých jeho částí byla oproti pistoli Grandpa Nambu změněna
  • zvláštní pozornost je potřeba věnovat uchycení nástavné pažby, respektive ramenní opěrky, kterou disponovala předchůdkyně pistole Grandpa Nambu. Opěrka poskytovala komfortní oporu při střelbě a zlepšovala zamíření zbraně. Byla odnímatelná, uchytávala se zasunutím do drážky na zadní straně rukojeti pistole a byla vyrobena z třešňového dřeva. Zároveň sloužila jako transportní obal na zbraň, rezervní zásobník a vytěrákovou tyčku. Tato drážka nástavné pažby byla u pistolí Papa Nambu od Tokyo Arsenal zcela vynechána. Pistole z počátků výroby TGE drážku měly až do sériového výrobního čísla cca 1.900, ale byly již v TGE dle nařízení námořnictva před dodáním ucpávány měkkým materiálem na bázi olova. I když zde byl zjevně úmysl nástavné pažby používat, tak nakonec se námořnictvo obávalo, že samotná drážka v zadní části rukojeti představuje nebezpečí pro ruku střelce. Žádná nástavná pažba pro pistole TGE se nedochovala a pravděpodobně nikdy ani žádná vyrobena nebyla. Následná výroba TGE však již žádné drážky pro fixaci nástavných pažeb neměla
Pistole Papa Nambu využívá standardní náboj Japonska 8mm Nambu (8x22mm). Více o tomto náboji v článku o pistoli Grandpa Nambu. Pistole byly modřené a provedení bylo vysoké kvality, což je charakteristický prvek pro všechny tři první Nambu pistole, Grandpa, Baby i Papa. U pistolí Papa je toto často hůře rozpoznatelné vzhledem ke služebnímu užití v japonském námořnictvu. Závěr, úderník a výkyvný člen byly ponechány v barvě kovu a leštěny do vysokého lesku.
 
 
NEJVZÁCNĚJŠÍ PISTOLE PAPA NAMBU č. 4556 (SOUČÁST MÉ SBÍRKY):
 
V souvislosti s nástavnými pažbami je potřeba říci, že vlastním nejhodnotnější pistoli Papa Nambu, která se do dnešní doby dochovala a jedná se také o jednu z nejhodnotnějších pistolí Nambu vůbec. Pistole výrobních čísel 4556, 4561 a 4692 jsou jediné 3 dnes existující kusy pistolí Papa Nambu od Tokyo Arsenal, které mají drážku pro nástavnou pažbu. Takto omezené množství kusů napovídá, že se mohlo jednat o experimentální výrobu nebo speciální zákaznickou objednávku.
  • Pistole 4556, jejímž jsem hrdým majitelem, má dokonce sčíslovanou nástavnou pažbu a sčíslovaný zásobník. Různými badately bylo opakovaně potvrzeno, že se jedná jak v případě pistole, tak v případě pažby o originální výrobu. Jelikož se stejně jako u pistolí Grandpa Nambu pažby dopasovávaly k pistolím ručně, tak pistole také do pažby přesně pasuje. Sčíslování pažby je mimo viditelného vnějšího značení vidět i skrytě po odšroubování pantů na obou částech pažby, viz fotogalerie. Tuto pistoli č.4556 jsem našel nafocenou a popsanou v různé zahraniční literatuře věnující se problematice pistolí Nambu, opět viz fotogalerie.
  • Bližší informace o pistoli číslo 4561 mi nejsou známy.
  • Pistole s.v.č. 4692 nemá originální sčíslovanou nástavnou pažbu, ale má thajské značení (charkru), takže se zjevně obdobně jako u mé pistole Grandpa Nambu jednalo o vývoz do Siamu (nyní Thajsko).

Pistole 4692 je jedinou dochovanou pistolí Papa Nambu s thajským (siamským) označením. Nabízí se zde ještě jedno možné vysvětlení výroby takto omezeného množství pistolí Papa od Tokyo Arsenal s drážkami pro nástavné pažby. Má pistole Grandpa Nambu s nástavnou pažbou byla součástí dodávky pro Siam a je dost možné, že Japonci neměli na skladě dostatek pistolí Grandpa s pažbami pro tuto dodávku. Tak sáhli po dostupných pistolích Papa Nambu od Tokyo Arsenal a doplnili je o drážky a pažby. Všechny 3 uváděné pistole spadají do oblasti série ~4000, tudíž zhruba do období poloviny výrobního cyklu. Výroba v Tokyo Arsenal probíhala v letech 1906-1923 v rozsahu sériových výrobních čísel 2.400-7.050, viz text níže. Tudíž výroba pistolí Grandpa Nambu byla již ukončena (jednalo se o rok 1906) a Japonsko rozprodávalo přebytky těchto pistolí Grandpa do Siamu a Číny, protože již disponovalo modernizovanou verzí pistole Papa Nambu. Jelikož se u těchto 3 pistolí nejedná o navazující výrobní čísla a mezi nimi se vyskytují dochované pistole standardní výroby, tak se pravděpodobně jednalo o dodělaní drážek a spasování pažeb ve zbrojovce, ale mimo standardní výrobu. Celé toto vysvětlení je tímto velmi pravděpodobné a také mnohem pravděpodobnější než teorie experimentální výroby či speciální zákaznické objednávky. V takovém případě by s vysokou pravděpodobností sériová čísla na sebe navazovala a nebyla by přerušena výrobou pistolí standardního provedení bez drážky. V každém případě nelze již s jistotou říci, kolik takovýchto pistolí s drážkami a pažbami bylo vyrobeno. Má pistole 4556 je právem považována za nejvzácnější kus pistole Papa Nambu, který dnes existuje.

V mém případě se bezpochyby jedná již o vlastnictví několika celosvětově historických unikátů v oblasti japonských krátkých palných zbraní. Mimo této pistole Papa č. 4556 vlastním také revolver Typ 26 z limitované poslední výroby, kterých dnes existuje na světě pouhých 5 kusů. Revoler Typ 26 byl první krátkou ruční zbraní "domácí konstrukce a výroby", která byla přijata do armádní výzbroje. Sběrateli japonských zbraní je nejvíce vyhledávaná pistole Baby Nambu díky svému primárnímu určení pro japosnké důstojníky. Vlastním vzácnou variantu od TGE, kterých se vyrobilo pouhých 550 kusů a pohých 60 exemplářu se do dneška dochovalo. Mám ji i včetně raritního originálního pouzdra. Další raritou pro sběratele japonských pistolí, kterou vlastním, je "modla" Granpa Nambu, první design samonabíjecí pistole Japonska a to včetně dřevěné nástavné pažby. Vyrobeno bylo jen 2400ks, pistole se dochovalo pouhých 142 exemplářů a pažeb jen 40. Většina sběratelů se s ní nikdy nesetká. Přímo o tomto mém kusu pistole Grandpa Nambu bylo natočeno video na populárním zbraňovém webu Forgotten Weapons.

Pistoli 4556 jsem zakoupil v německé aukční síni. Byla uváděna s popisem, že se jedná pravděpodobně o neoriginální předělanou pistoli Grandpa Nambu, ale s jistotou nevědí. V Evropě nejsou japonské historické zbraně tolik populární jako za oceánem, z čehož vyplynula i tato chybná identifikace aukční síně. K mému obrovskému štěstí nikdo tuto chybu kromě mne nezaznamenal a pistoli jsem koupil bez jakéhokoliv příhozu za cenu vyvolávající ve výši zhruba 150 tisíc Kč. Prostě nikdo nechtěl jakousi předělávku za sto padesát tisíc. Když jsem ji následně nechal nacenit v americké aukční síni, tak byla naceněna na 1 milión korun.

 

VÝROBCI PISTOLE, PŘIJETÍ DO VÝZBROJE JAPONSKÉHO NÁMOŘNICTVA, PROBLEMATIKA DVOU TYPŮ RÁMŮ:

Ale zpět k historickým skutečnostem týkajících se pistolí Papa Nambu. Pistole blyla vyráběna dvěmi výrobci, Tokyo Artillery Arsenal a Tokyo Gas Electric Co., Ltd. (TGE). Kdy začala její výroba už dnes asi nikdo přesně nezjistí, ale pravděpodobně se bude jednat o rok 1906 v Tokyo Arsenal, když zde skončila výroba předchůdkyně Grandpa Nambu. Sériová výrobní čísla pistolí Papa z Tokyo Arsenal navazují na číselnou řadu Grandpa v oblasti 2.400. Je také dost možné, že výroba obou pistolí Grandpa i Papa Nambu běžela v Tokyo Arsenal nějakou dobu společně. Výroba v TGE byla zahájena o 3 roky později v roce 1909 a začala sériovým výrobním číslem 1.

Poté co výroba v Tokyo Arsenal začala, běžela v podstatě 17 let bez zásadního přerušení výroby nebo významné změny v designu pistole. A to až do roku 1923 a pohybovala se v rozsahu sériových výrobních čísel 2.400-7.050, čili bylo vyrobeno v Tokyo Arsenal zhruba 4.600 kusů těchto pistolí. Všechny pistole Tokyo Arsenal naplňují tyto základní charakteristiky:

  1. nemají drážku pro uchycení nástavné pažby (až na 3 vzácné výše uvedené pistole 4556, 4561 a 4692)
  2. mají rám z jednoho kusu
  3. nemají žádné námořní označení
  4. mají značení "Army Type" (armádní) v kanji znacích na levé straně rámu
  5. mají odlehčovací frézování v zadní části na obou stranách rámu za pažbičkama
Do výzbroje japonského námořnictva byla pistole Papa Nambu přijata 10. září 1909 a nahradila tak dominantní revolvery S&W model 3. Což je významný milník pro historii této pistole. Armádní zbrojovka Tokyo Arsenal mohla zjevně vlastními zdroji uspokojit poptávku pramenící z osobních potřeb důstojníků armády i námořnictva, nicméně počty pistolí, které požadovalo námořnictvo pro své přezbrojení kapacitně již nikoliv. Do rozběhnuté výroby v Tokyo Arsenal vstoupila jako hlavní výrobce a dodavatel soukromá společnost Tokyo Gas Electric. Tato společnost vyráběla pistoli Papa Nambu mezi léty 1909-1928 a vyrobila jich celkem 5.700 kusů v rozsahu sériových výrobních čísel 1-5.000 a 8.000-8700. Tudíž více než zbrojovka Tokyo Arsenal. Mezi sériovými čísly 5.000 až 8.000 se žádné pistole nedochovaly. Je možné, že byla výroba v TGE přerušena a pistole v rozsahu čísel 8.000-8.700 byly vyrobeny na žádost armádní zbrojovky Tokyo Arsenal navazující na číselnou řadu pistolí Tokyo Arsenal. 
 
Konec výroby v Tokyo Arsenal v roce 1923 bude souviset s jednou z nejhorších přírodních katastrof v novodobých dějinách lidstva. Mluvíme zde o zemětřesení, které zasáhlo Tokyo přesně 2 minuty po poledni 1. září roku 1923. I když trvalo pouhých 15 vteřin, tak dosáhlo síly 8,3 stupně Richterovy škály a při tomto neštěstí zemřelo téměř 150 tisíc lidí, hmotné škody v té době přesáhly 4,5 miliardy dolarů a závod Tokyo Artillery Arsenal v Koishikawě byl těžce poškozen. Přibližně polovina výrobních kapacit zbrojovky byla zničena. Dalším důvodem může být také to, že roce 1923 byl odstartován vývoj nové pistole, která měla nahradit pistoli Papa Nambu a tento projekt vyústil v přijetí do armádní výzbroje pod návem "Typ 14". V souvislosti s očekáváním této nové pistole a uvolněním kapacit byla v roce 1923 přesunuta veškerá zbývající výroba pistole Papa Nambu z Tokyo Arsenal do TGE a to včetně výrobně drahé, vojensky nevýznamné pistole Baby Nambu. Nová pistole Typ 14 byla do armádní výzbroje přijata v roce 1925, o dva roky později v roce 1927 i do výzbroje námořnictva. O vysloužilou pistoli Papa Nambu už nejevili zájem ani japonští důstojnící a tak její výroba skončila definitvně v TGE v roce 1928.
 
I když jsou si pistole obou výrobců velmi podobné, tak mezi nimi najdeme dva zásadní rozdíly v jejich provedení:
 
1. drážka pro uchycení nástavné pažby, která je u standardních pistolí Tokyo Arsenal zcela vynechána se vyskytuje u TGE pouze v počátcích výroby. Tato problematika je blíže popsána výše v sekci rozdílů mezi pistolemi Grandpa a Papa
2. pistole Papa Nambu od Tokyo Arsenal mají všechny jednodílný rám. Pistole TGE mají rám do čísla 2.700 rám dvoudílný, spojený pomocí tří čepů. Samotný rám pistolí Papa Nambu je obecně tvarově dost komplikovaný a v případě dvoudílného rámu se jedná jednoznačně o nový vývoj v TGE, který měl výrobu rámu usnadnit. Dvoudílné rámy TGE navíc nemají odlehčovací frézování v zadní části na obou stranách rámu za pažbičkama, což slouží jako snadný identifikační znak, že se jedná o rám dvoudílný. Od čísla čísla 2.700 až dokce výroby čísla 8.700 se vyskytují v případě TGE oba typy rámů, dvoudílné bez odlehčení i jednodílné s odlehčeními. Tyto jednodílné rámy byly pravděpodobně vyráběny v armádní zbrojovce Tokyo Arsenal na základě objednávky TGE. Přibližně 85% pistolí TGE má rám dvoudílný.
 
 
FUNKCE PISTOLE A JEJÍ ROZBORKA:
 
Funkce pistole a rozborka je identická pro pistoli Grandpa i Papa. Jelikož mám oboje popsané v článku o Grandpa Nambu, včetně videa, tak nemá smysl se zde touto problematikou opětovně zabývat. Jedninou odlišností však zůstává, že se zmenšením průměru vodící tyčky pružiny úderníku, jak je popsáno v odstavci o rozdílech mezi pistolemi Grandpa a Papa, došlo také ke změně jejího zakončení. Na konci tyčky vzniklo schodovité osazení o průměrech 3,1mm a 1,2mm, čímž vzniknul výborný nástroj usnadňující rozborku pistole. Díky tomuto osazení můžeme zasunout konec vodící tyčky pružiny úderníku do vybrání vodící tyčky vratné pružiny (nachází se v trubici na levé straně rámu), tu tak stlačit směrem dozadu a snadno tak odšroubovat matici závěru. Tyčka je díky vratné pružině pod tlakem, takže pomocí tohoto drobného nástroje ji můžeme snadno společně s vratnou pružinou z rámu vyjmout, bez toho aby po odšroubování matice závěru vystřelila. U Grandpa Nambu místo tohoto nástroje posloužil tak maximálně prst ruky, kdy navíc odšroubování matice závěru ještě překáželo pevné závěsné oko na rámu. Jedná se o zajímavé konstrukční řešení.
 
 
VARIANTY PISTOLE:
 
I když se lze v zahraniční literatuře setkat s detailnějším rozpadem, já sjem schopen klasifikovat 6 základních provedení pistole Papa Nambu.
 
Varianta 1. Výroba Tokyo Arsenal, pravděpdobně vývoz do Saimu, sériová výrobní čísla 4556, 4561 a 4692. Pistole s drážkou na rámu pro nástavnou pažbu, diskutováno výše v tomto článku. Nejedná se o standardní výrobu. Z této varianty vlastním pistoli 4556, která má i sčíslovanou pažbu i sčíslovaný zásobník.
 
Varianta 2. Výroba Tokyo Arsenal, standardní sériové provedení. Výroba běžela 17 let v podstatě beze změny a charakteristické rysy této varianty jsou také detailně popsány výše v tomto článku. Výroba v letech 1906-1923,  sériová výrobní čísla 2.400-7.050, vyrobeno cca 4.600 kusů. Z této varianty vlastním pistoli 2.796, zásobník je bez čísla.
 
Varianta 3. Výroba TGE, vrýroba výhradně pro civilní trh. Pistole se vyskytují náhodně v rozsahu sériových výrobních čísel 1-8.654. Všechny ostatní pistole od TGE mají před sériovým výrobním číslem na pravé straně rámu dodatečné značení, tato varianta nemá žádné.
 
Varianta 4. Výroba TGE, originální výroba pro japonské námořnictvo. Pistole se vyskytují náhodně v rozsahu sériových čísel 1-1.852. Značeny jsou na pravé straně rámu před sériovým číslem mělce vyraženým znakem kotvy. Lze si také hned všimnout, že poloha kotvy není centrována vůči sériovému číslu a kanji znakům. Kotva byla zjevně ražena až po dodání pistolí do skladů námořnictva. Z této varianty vlastním pistoli 676, zásobník je bez čísla. Na pistoli je krásně vidět zaslepená drážka na zadní straně rukojeti pro nástavnou pažbu dokreslující originalitu pistole.
 
Varianta 5. Výroba TGE pro Tokyo Arsenal. Pistole se vyskytují náhodně v rozsahu sériových čísel od 729 a jsou roztroušené napříč výrobou až do čísla 2.979. A dále také hojně i v rozsahu sériových čísel 8.000-8.700. Jedná se řádově o 18% pistolí od TGE. Pistole mají duální značení obou výrobců, což je poměrně matoucí. Na rámu nad komorou se vyskytuje standardní značení výrobce, čili logo TGE a na pravé straně rámu před sériovým číslem je vyraženo logo Tokyo Arsenal. Žádné značení japonského námořnictva v podobě znaku kotvy na pistolích není. Některé pistole mají rám dvoudílný, který se vyráběl pouze v TGE. Což vylučuje teorii, která se někdy objevuje, že se jedná o rework/repasi pistolí z Tokyo Arsenal, protože v Tokyo Arsenal se nikdy dvoudílné rámy nevyráběly. Pravděpodobně se tedy jedná o výrobu pistolí TGE na objednávku Tokyo Arsenal, ale žádné relevantní dokumenty potvrzující tuto teorii neexistují.
 
Varianta 6. Výroba TGE, originální výroba pro japonské námořnictvo. Pistole se vyskytují náhodně v rozsahu sériových čísel 2.330-8.654. Značeny jsou na pravé straně rámu před sériovým číslem hluboce vyraženým znakem kotvy. Poloha kotvy na rámu je perfektně vycentrovaná vůči sériovému číslu a kanji znakům. Tato značka je evidentně ražena ještě před modřením, což by napovídalo přítomnosti námořního inspektora ve výrobním procesu TGE dohlížejícího na výrobu zbraní určených pro japonské námořnictvo. Z této varianty vlastním pistoli 3.569, zásobník má číslo 6.701 s tečkou, tudíž se jedná o rezervní zásobník z jiné pistole.
 
 
ZNAČENÍ:
 
Specifickou oblastí je značení pistolí Papa Nambu.
  • i když byla pistole přijata do výzbroje japonským námořnictvem, tak se na levé straně rámu nachází dodatečné značení "Army Type" (armádní) v kanji znacích. Takže se pravděpodobně jednalo spíše jen o zbožné přání, aby zbraň byla někdy přijata do armádní výzbroje. To se ale nikdy nestalo. Toto značení je rozdíl oproti pistolím Grandpa a Baby Nambu, které v tomto místě nemají značení žádné. 
  • Značení na pravé straně rámu je u všech třech pistolí Grandpa, Papa, Baby shodné, čili "Typ Nambu" umístěné nad sériovým výrobním číslem. 
  • Stejně tak je shodné u všech tří pistolí místo označení výrobce a to na rámu/pouzdře závěru nad komorou. Pro pistoli Papa Nambu je to buď logo Tokyo Artillery Arsenal nebo logo Tokyo Gas Electric (zkráceně TGE).
  • Pistole Tokyo Arsenal nemají žádné námořní označení.
  • Pistole 4556, ale také 4561 a 4692 (Tokyo Arsenal s drážkou pro pažbu) nenesou označení "Army Type", obdobně jako je tomu u pistolí Grandpa Nambu.
  • Pistole TGE mají před sériovým číslem na pravé straně rámu dodatečné značení v podobě mělce nebo hluboce ražené kotvy. Hluboce ražená kotva měla vylepšit styl značení pistolí určených pro japonské námořnictvo. Samotná kotva má primárně identifikační význam, že se jedná o pistole určené pro japonské námořnictvo. A ve své podstatě se jedná o finální inspekčí a přejímací značku japonského námořnictva zároveň. Další variantou značení je logo Toyko Arsenal v tom samém místě před sériovým číslem, kdy logo TGE na rámu nad komorou zůstává a jedná se tedy o duální značení obou výrobců. Tyto pistole byly vyrobeny na objednávku Tokyo Arsenal u TGE. V případě, že u pistolí TGE není před sériovým číslem označení žádné, tak se jedná o pistole civilní trh.
  • Jednotlivé díly pistolí byly sčíslovány včetně pažbiček a zásobníků. Celá řada dílů na pistolích často sčíslována ale reálně není, což platí obecně, kdy typickým příkladem bývají úderníky a především zásobníky. Ale týká se i jiných dílů jako jsou matice závěrů nebo vodící tyčky vratných pružin. Jestli se jedná o nahrazené díly nebo nebyly sčíslovávané již z výroby dnes není jasné. Týká se obou výrobců.
  • Narozdíl od pistolí Grandpa a Baby Nambu, které nikdy nebyly přijaty do výzbroje a obvykle se na nich žádné inspekční značky nevyskytují, tak u pistolí Papa se tyto značky vyskytují na různých dílech zbraní u obou dvou výrobců.
 
PŘÍSLUŠENSTVÍ:
 
Vzhledem k tomu, že pistole byly dodávány mimo japonské námořnictvo také na civilní trh a soukromě si je kupovali i japonští armádní i námořní důstojníci, tak existuje celá škála pouzder na tyto pistole. Jelikož žádné z pouzder a ani příslušenství nevlastním, tak se se o této problematice zmíním krátce. Pouzdra byla kožená z kvalitní hovězí usně a stejně jako pouzdra na revolver Typ 26 nebo pistoli Baby Nambu měla vnitřní kapsu na náboje, v případě Papa Nambu na 16 kusů po dvou řadách devíti a sedmi. Ostatně i stejně se náboje do puzder vkládají, po jednom odděleně. Čímž lze toto pouzdro odlišit od následovnice pistole Typ 14, kde žádná kapsa na náboje není. Do pouzder lze vložit náhradní zásobník a vtěrákovou tyčku. Náhradní zásobníky byly také sčíslovány se zbraněmi a lze je identifikovat posle tečky vyražené pod výrobním číslem. Originální vytěrákové tyčky byly stejně jako u pistolí Grandpa a Baby Nambu ocelové a poniklované. Tyčka byla 147mm dlouhá (Grandpa 145mm, Baby 135mm), na jednom konci s otvorem pro čistící hadřík a zakončením jako šroubovák, na druhém konci ohnutá o 90o o délce 15mm (Grandpa 10mm, Baby 12mm). Takže tyčka je z těchto 3 pistolí nejdelší. 
 
 
NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR:
 
Pistole Grandpa a Baby Nambu nikdy oficiálně do žádné výzbroje přijaty nebyly. Zůstalo primárně u nákupu japonskými důstojníky. Pistole Papa Nambu se však dočkaly přijetí do výzbroje japonského námořnictva. Prošly si standardním služebním životem, sehrály svou roli v období první světové války a ještě sloužlly jako záložní zbraně až do roku 1945 i v období druhé světové války. Proto je stav dochovaných pistolí různé kvality, jsou na nich často vidět známky intenzivního používání a nošení, stav některých kusů je až vyloženě špatný. Často se dochovaly s jinými než sčíslovanými zásobníky, i jiné díly bývají vyměněny. Narozdíl od pistolí Grandpa a Baby, kdy dochované exempláře bývají ve stavu nových zbraní. Plně sčíslovaná originální pistole Papa Nambu nebývá úplně běžná a je bezesporu zajímavým sběratelským artiklem. Výroba Papa Nambu navázala v roce 1906 na výrobu pistole Grandpa a navázala i na její sériové číslování kolem výrobního čísla 2.400. V roce 1909 k došlo k zásadnímu momentu a pistole byla přijata do výzbroje námořnictva. V tomto roce, když výroba v amádní zbrojovce Tokyo Arsenal dosáhla sériového čísla kolem 5.000, vstoupila do výroby soukromá společnost Tokyo Gas Electric, tak aby začala pokrývat výzbrojní potřeby námořnictva. Obě společnosti dodávaly pistole pro civilní trh, Tokyo Arsenal armádním i námořním důstojníkům na bázi jejich soukromých nákupů a TGE primárně japonskému námořnictvu. Existuje i varinata pistole, kdy TGE dodávalo pistole do zbrojovky Tokyo Arsenal, která je nadále distribuovala důstojníkům i civilistům. Výroba Papa Nambu skončila v Tokyo Arsenal již v roce 1923, ale v TGE běžela až do roku 1928, než byla vytlačena modernější verzí pistole Typ 14. Počty vyrobených kusů TGE nakonec přesáhly počty Tokyo Arsenal. Nikdy se však nejednalo o vyloženě masovou výrobu, počty kusů vyrobených v obou zbrojovkách přesáhly jen lehce číslo 10.000.