Revolver Typ 26 Japonsko

Země původu: Japonsko
Ráže:                        9x22 mm
Kapacita válce: 6 nábojů
Typ zbraně: DAO (pouze dvojčinný mechanismus)
Výrobce: Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa, Tokyo Japonsko
Další výrobci: nejsou
Sériové číslo:              standardní sériová výroba: 31.525, limitovaná modifikovaná poslední výroba: 59.124
Rok výroby:   1893-1935
Počet vyrobených kusů:   59.300
Hmotnost: 0,91 kg
Celková délka: 231 mm
Hlaveň:  délka 121 mm (4,76''), 4 pole a 4 drážky, pravotočivý vývrt
Značení zbraně: logo výrobce, označení modelu v japonštině a sériové výrobní číslo v arabských číslicích na pravé straně rámu
Rok pořízení zbraně: standardní sériová výroba: 2017, limitovaná modifikovaná poslední výroba: 2018
Pořizovací cena zbraně:  standardní sériová výroba: 23.434 Kč, limitovaná modifikovaná poslední výroba: 105.504 Kč

 

Zajímavosti o zbrani

ÚVOD, VÝVOJ:
 

V 70. letech devatenáctého století japonská armáda, ale i námořnictvo přijaly do své výzbroje ruskou verzi revolveru Model 3 Smith&Wesson ráže .44. Jednalo se doposud o první a jedinou krátkou ruční zbraň, která byla oficiálně do výzbroje přijata. Revolvery byly určeny spíše pro nižší hodnosti, vyšší důstojníci v Japonsku v té době palné zbraně u sebe nenosili a ani to u nich nebylo vyžadováno, preferovali spíše meč. V roce 1887 padlo rozhodnutí nahradit Model 3 revoleverem, který bude vyroben a především vyvinut v Japonsku. Hned v následujícím roce 1888 začala společnost Tokyo Artillery Arsenal s vývojem této zbraně a po šesti letech 29. března 1894 byl nový revolver přijat do výzbroje japonské armády (v námořnictvu revolver S&W Model 3 vydržel až do roku 1909, kdy byl nahrazen modifikovanou verzí pistole Nambu 1902, tzv. "Papa". Revolver Typ 26 ve výzbroji námořnictva nefiguroval). Oficiální označení znělo Revolver Typ 26, kdy na pravé straně rámu většiny revolverů je vyražen v japonských Kanji znacích název "26 Rok Typ", kdy se jedná o 26. rok vládnutí japonského císaře období Meiji, což odpovídá našemu roku 1893 dle gregoriánského kalendáře. Japonci raději zvolili pro ofciální označení revolveru rok 1893, kdy byl dokončen vývoj zbraně, než rok 1894, kdy byl přijat oficiálně do výzbroje. Revolver Typ 26 byl první "domácí" krátkou zbraní, která kdy byla oficiálně přijata do armády. Není příliš velkým překvapením, že se konstrukčně jedná po vzoru revolverů Smith&Wesson o tzv. "top break revolver", kdy se hlavěň sklápí společně s válcem dolů a vyhazovač automaticky vyhazuje vystřelené nábojnice. A také to, že se inspiroval konstrukčními prvky soudobých evropských revolverů, především rakousko-uherským revolverem Gasser. 

 

KONSTRUKCE:

Revolver Typ 26 je pouze dvojčinný (DAO) revolver s kapacitou válce na 6 nábojů, komorovaný v ráži 9x22 mm. Válec revolveru je pro odlehčení žlábkovaný. Dvojčinný mechanismus je důvodem dlouhého chodu spouště, ale to je jen jeden z nedostatků tohoto typu revolveru. Hlavním konstrukčním nedostatkem je uzamykání válce, ke kterému dochází pouze v moment úplného natažení bicího kohoutu a při úplném stisknutí spouště. Nejedná se o příliš štastné řešení, neboť po opětovném uvolnění kohoutu po výstřelu se může válec volně otáčet. Což při bojovém užití může být problém, když dojde k nechtěnému pootočení válce vytsřelenou nábojnicí nebo prázdnou komorou do polohy pro další výstřel. Revolver je však potřeba posuzovat v kontextu vývoje konce 19. století, kdy se do jeho vývoje pustila země s nulovými zkušenostmi v oblasti krátkých palných zbraní a jejich taktického využití. Náboj 9x22 mm byl vyvinut společně s revolverem Typ  26 a to pouze pro tento revolver, jedná se o výhradně japonský náboj a v jiné zbrani užíván nebyl. Náboje jsou vzácné, mnohem vzácnější často i než samotné revolvery. Do dnešní doby se dochovalo jen několik málo exemplářů slepých nábojů. Což platí ostatně o japonských nábojích obecně, že jsou vzácně dostupné, originální náboje 8mm do pistole Nambu (8x22 mm) jsem sháněl nekolik let, ale nakonec se povedlo včetně originálních krabiček. Náboj 9x22 mm je náboj se středovým zápalem, s olověnou střelou bez pláště a dodávaly se v krabičkách po 50 kusech o rozměrech 100x50x33 mm. Do roku 1900 byly náboje plněny černým prachem, po tomto datu byl užíván prach bezdýmový. Úsťová rychlost střely je oficiálně udávána mezi 198-228 m/s. Komory válce mají osazení v zadní části a nábojnice jsou do válce úplně zapuštěny. Toto řešení si Japonci pro změnu vypůjčili od Coltu z jejich "House Revolveru" 1871. Pro nabití nebo vybití revolveru (vybití všech 6 komor probíhá najednou) je potřeba před sklopením hlaveň společně s válcem z rámu odemknout přizvednutím páčky v zadní části hlavně. 

 

ROZBORKA:

Čím je ale revolver unikátní v kladném slova smyslu je to, jak jednoduše lze revolver rozebrat pro čištění nebo drobné opravy bez použití jakéhokoliv nářadí. Probíhá to tak, po sklopení hlavně a kontrole vybití, že se lučík spouště v jeho zadní části zmáčkne směrem dopředu (za tímto účelem je lučík na zadní straně zdrsněn), tím je uvolněn z trnu rámu a poté se otočí kolem čepu směrem dopředu. Tímto dojde k uvolnění otočné krycí destičky na levé straně rámu. Bohužel některé revolvery jsou znetvořeny od šroubováků a nehtů, kdy se jejich majitelé pokouší odklopit krycí destičku rámu bez předchozího uvolnění lučíku spouště. V tento moment je možné také vysunout směrem nahoru levou pažbičku pro odkrytí bicího mechanismu. Možná je i domontáž samotného válce, kdy se vyšroubuje otáčením proti směru hodinových ručiček. 

 

DESIGN:

Revolver nedisponuje příliš velkou rukojetí a tudíž ani komfortem pro pevný úchop. Navíc kolem sériového výrobního čísla 53.000 došlo k rošíření lučíku spouště a to výhradně v jeho zadní části, což u revolverů pozdější výroby problematický úchop ještě zhoršilo. Pažbičky všech verzí revolverů mají jemné zdrsnění vyjma raritní verze označované jako "poslední provedení", kdy mají pažbičky rukojeti vodorovné drážkování s 18 drážkami. Výrobní provedení pažbiček je dřevěné, původně z filipínskíhého mahagonu, ale od sériového čísla 130 byly vyráběny výhradně bukové. Na spodní straně rukojeti jsou revolvery vybaveny otočným okem pro závěsnou šňůru. Řemeslné zpracování revolverů včetně povrchové úpravy je na velmi vysoké úrovni, obecně lez říci, že patří k tomu nejlepšímu ze zbraní té doby. Jám mám revolvery Typ 26 dva, lišící se výrobním provedením. Vzhledem k více jak 40 leté službě je obtížné najít zachovalé kusy, ale mně se povedlo získat do své sbírky oba revolvery v perfektním stavu. Revolver se skládá celkem z 35 součástek. Muška revolveru je jednoduchá ve tvaru půlměsíce zajištěná malým kolíkem na základně hlavně, hledí je opět jednoduché a tvoří ho pouze vyfrézovaná drážka tvaru "U" na prodloužené zadní části hlavně nad válcem. Na spodní části rámu, v oblasti závěsného oka pod pažbičkami bývá na revolverech vyraženo několik finálních inspekčních značek (raženy po finální montáži a střeleckém odzkoušení).

 

HISTORICKÁ FAKTA:

Výrobcem revolverů byla společnost Tokyo Artillery Arsenal v Koishikawě v Tokiu a je odhadováno, že bylo vyrobeno od roku 1893 celkem 59.300 kusů těchto revolverů. Přesný datum ukončení výroby revolverů není znám. Pravděpodobně se ale bude jednat o 20. léta 20. století mezi léty 1920-1922. Jednak konec výroby bude souviset s koncem první světové války, kdy obecně docházelo k útlumu zbrojní výroby. Dle svědeckých výpovědí několika zaměstnanců, kteří na počátku 20. let dvacátého století ve zbrojním závodě v Koishikawě pracovali zde již žádná výroba revolverů Typu 26 neprobíhala. Naopak se zabývali generálními opravami a údržnou zbraní, včetně zmíněných revolverů. Ostatně tou dobou se revolvery jevily již jako zastaralé. Další důvodem pro skončení výroby revolverů mohla být jedna z nejhorších přírodních katastrof v novodobých dějinách lidstva a to zemětřesení, které zasáhlo Tokyo v roce 1923 a to přesně 2 minuty po polední 1. září. I když trvalo pouhých 15 vteřin, tak dosáhlo síly 8,3 stupně Richterovy škály a při tomto neštěstí zemřelo téměř 150 tisíc lidí, hmotné škody v té době přesáhly 4,5 miliardy dolarů a závod v Koishikawě byl těžce poškozen. Přibližně polovina výrobních kapacit zbrojovky byla zničena. Revolvery zaznamenaly dlouhou službu a sloužily až do konce 2. světové války. Sehrály důležitou úlohu v První čínsko-japonské válce v letech 1894-95 a následné Rusko-japonské válce v letech 1904-1905. 

Poznámka: V této souvislosti mohu doporučit krásnou knihu Cušima Jiřího Kovaříka, která popisuje jeden z klíčových okamžiků této války a to námořní bitvu obou velmocí, Ruska a Japonska v Cušimském průlivu. Vítězně z ní vzešli Japonci pod vedením admirála Tóga, kdy spojenému loďstvu Japonska, označovaného jako Rengó Kantai velel z bitevní lodi Mikasa. Ve fotogalerii jsem přidal svou fotku z horní paluby Mikasy, která je dnes trvale "kotvena" v japonské Jokosuce.

Důležitost revolverů Typ 26 ve výzbroji japonské armády začala klesat s příchodem samonabíjecích pistolí Nambu v roce 1903 a s oficiálním přijetím pistole Typ 14 do výzbroje v roce 1925 se revolvery Typ 26 staly vyloženě zastaralými a plnily již jen funkci záložních zbraní. Narozdíl od pistolí Typ 14 a Typ 94 nenesou revolvery Typ 26 žádné označení data výroby a tak je složité přiřadit k jednotlivým oblastem sériových výrobních čísel roky výroby. Za další žádné informace o vývoji a výrobě vojenských zbraní nebyly v Japonsku nikdy uveřejňovány a na sklonku druhé světové války byla většina těchto informací zničena. 

 

VARIANTY REVOLVERU:

Revolvery je možné kategorizovat dle následujících pěti výrobních provedení:

1) Zkušební série. Tyto revolvery byly vyrobeny v roce 1893 nebo nejpozději na počátku roku 1894 před oficiálním přijetím do armádní výzbroje. Na konci devatenáctého století bylo zavedenou praxí u vojenských zbraní vyrobit zkušební dávku pro testování zbraní a odladění výrobních linek. V drtivé většině případů tyto zbraně neobsahovaly z vnějšku viditelná sériová výrobní čísla a stejně tak tomu bylo i u revolveru Typ 26. Obdobně tomu bylo například i u pušky Arisaka Typ 30, kde se u zkušební série také nevyskytovalo sériové výrobní číslo a kterou mám ve své sbírce jak ve standardním sériovém provedení pro japonskou armádu a tak i ze skušební série bez sériového výrobního čísla pro SIam. Některé revolvery Typ 26 neměly na rámu vůbec žádné značení, některé neměly jen sériové výrobní číslo. Cílem absence sériových výrobních čísel bylo, aby bylo ihned identifikovatelné, že se jedná o validační vzorky a zbraně nemají být užívány pro službu v armádě. Ale u revolverů Typ 26 tomu bylo jinak a dočkaly se užití v armádě a za tímto účelem byly i dodatečně doznačeny. Sériově vyráběné revolvery do čísla 10.000 měly jemně vyražené značení, v podobě loga výrobce, označení modelu a sériového čísla na pravé straně rámu. Od tohoto sériového čísla bylo toto značení raženo ve stejné podobě, ale v podobě hlubokého ražení. V tomto stylu hlubokého ražení byly doznačovány na vnější stranu rámu i revolvery ze zkušební série a raženy byly 1-3 číslice, které se do té doby vyskytovaly jen interně na vnitrnřních součástech zbraní. Tato zkušební výrobní dávka spadala do rozsahu sériových výrobních čísel 1-499. 

2) Standardní sériová výroba. Za standardní sériovou výrobu lze považovat oblast sériových výrobních čísel 500-58.000. Jak již bylo zmíněno výše, revolvery se vyznačují standardním značením na pravé straně rámu v podobě loga výrobce (prolínající se kanónové koule), označení modelu v japonšttině a sériové výrobní číslo v arabských číslicích. Do čísla 10.000 bylo značení rámu poměrně mělké, od tohoto číslo bylo ražení mnohem hlubší. Od čísla 30.000 byl navíc použit tlustší font písma. Všechny tyto revolvery mají jemné zdrsnění pažbiček. Revolvery jsou modřené. Modření je podobné revolverům Smith&Wesson, které byly v této době na konci 19. století do Japonska dováženy. Modření působí mělkým dojmem, je zrcadlově hladké a lesklé. V angličtině je označováno jako "charcoal blue".

Z této standardní výrobní série vlastním ve sbírce revolver s výrobním číslem 31.525. Toto výrobní číslo jsem dohledal v zahraniční literatuře v evidenci originálních do dnešní doby existujících kusů revolveru Typ 26.

3) Sériová výroba bez označení sériového výrobního čísla na rámu. Toto výrobní provedení má na pravé straně rámu vyraženo logo výrobce a označení modelu v Japonštině, sériové výrobní číslo ale chybí (je raženo pouze skrytě). Nad důvody se můžeme pouze dohadovat a tyto revolvery se vyskytují náhodně po celou dobu sériové výroby. Jedním z možných vysvětlení je, že tyto revolvery byly prodány komerčně na civilní trh. Až do roku 1924 mohli Japonci tyto revolvery nabývat s minimálními omezeními a absence sériového výrobního čísla naznačovala, že se nejedná o vojenský materiál. 

4) Limitovaná modifikovaná poslední výroba. Jedná se pro sběratele o nejžádanější a nejhodnotnější výrobní provedení tohoto typu revolveru a zároveň se jedná pouze o několik málo revolverů v oblasti sériových výrobních čísel 58.952-59.183 (jiný zdroj uvádí výrobu 325 revolverů v rozsahu sériových výrobních čísel 58.903-59.227). Revolvery se v zásadě od standardní výroby odlišují designem pažeb, kde mají vodorovné drážkování s 18 drážkami a hlubší tmavší modření, které je v angličtině označováno jako "rust blue". Logo výrobce na pravé straně rámu naznačuje, že revolvery byly také vyrobeny ve výrobním závodě v Koishikawě v Tokiu. Pravděpodobně byly smontovány z již existujícíh dílů, tak aby byly díly po skončení sériové výroby ještě zužitkovány. Jednalo se o poslední období, kdy byly v Tokyo Arsenal ještě vyráběny malé zbraně, konkrétně mezi léty 1925-1935. Po rozsáhlé destrukci zemětřesením zbrojovky Tokyo Army Arsenal v Koishikawě v roce 1923 byl oficiálně oznámen 22. října 1927 záměr rozprostřít zbrojní výrobu napříč Japosnkem, aby nebyla sosutředěná výhradně v Tokiu. Výroba malých zbraní byla převedena do Kokury, kde byl provoz oficiálně zahájen 1. listopadu 1933, ale transfer ze zbrojovky v Tokiu byl dokončen až k 31. březnu 1935 (konkrétně se jednalo o pistoli Typ 14, která se v Tokiu vyráběla od května 1928 do března 1935 a následně od dubna 1935 v Kokuře). Mohla by se ještě nabízet možnost výroby revolverů také v Kokura Army Arsenal, kdy tato zbrojovka používala stejné logo překrývajících se kanónových koulí jako Koishikawa, ale tuto teorii vyvrací studie inspekčních značek. Revolvery se liší od standardní sériové výroby i drobnými detaily jako je jiné zdrsnění na zadní straně lučíku nebo na spodní straně odklápěcí destičky na levé straně rámu.

Z této raritní edice vlastním revolver s výrobním číslem 59.124 a jsem rád, že se mi ho povedlo získat do své sbírky. "Součástí" toho kusu revolveru je i knižní publikace jednoho z badatelů s věnováním z 10. října roku 1988, kterou mám doma, která dokresluje originalitu a vzácnost této zbraně.

Po studii několika zahraničních odborných publikací jsem zaznamel existenci pouze 5 kusů tohoto výrobního provedení revolveru Typ 26 a to sériová výrobní čísla 59.085, 59.124 (moje zbraň), 59.154, 59.159 a 59.169.

5) "Rework". Jedná se o zbrojovkou repasované revolvery z období po skončení sériové výroby ve 20. letech dvacátého století. Jelikož "reworkované" revolvery pochází ze stejného období jako revolvery "poslední výroby", dostaly také po vzoru "modifikované poslední výroby" nové hlubší tmavší modření (rust blue) a střenky s vodorovným drážkováním na místo jemného zdrsnění.

Pro mě by mělo osobní zajímavost i vlastnictví revolverů se sériovými výrobními čísly 24.464 nebo 29.220 pro doplnění mé sbírky siamských zbraní. Na zbraních se na různých místech vyskytují thajské (siamské) číslice. Jakékoliv informace o exportních kontraktech jsem ale nezaznamenal. Vzácný je bez pochyby také jediný dochovaný kus revolveru s řezem, který sloužil k výcvikovým účelům. 

 

KOMPLIKOVANÉ ZNAČENÍ REVOLVERŮ:

Samostatnou a poměrně komplikovanou problematikou je značení jednotlivých dílů revolverů Typ 26 a s tím související určení, zda se jedná o zbraň v původním stavu nebo je smontován z několika zbraní jiných. V mém případě se jedná o nejkomplikovanější zbraň z hledisku určení její originality, kterou vlastním a to právě z důvodu značení. Je potřeba si uvědomit, že Japonci standardně v sériovém výrobním procesu nepoužívali sčíslování, tak jak jej známe například z pušek typu Mauser, ale systém montážních a případně submontážních čísel a bylo tomu tak i u revolverů Typ 26. Navíc systém značení těchto revolverů byl v průběhu let, kdy byly vyráběny, několikrát měněn. A na samý závěr je potřeba uvést, že docházelo ve výrobě často k situaci, kdy na některých dílech číslování chybí z důvodu opomenutí ve výrobě. Výsledkem je, že i revolvery, které jsou v plně originálním původním stavu jsou leckdy vydávány za upravené. Což potvrzuje i má osobní zkušenost, kdy jsem zakoupil revolver "standardní výroby" v renomované aukční síni v USA a tam byl vydáván za raritu s tím, že na rámu je sériové várobní číslo 31.525 a na válci číslo 29. S vysvětlením, že došlo k zajímavé chybě ve výrobě a byl použit válec z revolveru se sériovým číslem o čtyři vyšší. Jak záhy vysvětlím, jedná se o nesmysl a oba revolvery, které vlastním jsou v krásném plně původním stavu. Nejdříve je ale potřeba si krátce objasnit důvod použití tzv. montážních čísel, jež jsou pro všechny japonské zbraně tak typické. Montážní čísla se vyskytují na všech hlavních částech zbraní a nemají obecně jakoukoliv souvislost se sériovým výrobním číslem. Japonci běžně značili pistole, revolvery a pušky pomocí těchto montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Vysvětlením celého tohoto procesu je snaha zabránit zamíchání dílů ve vlastním výrobním toku s tím, že sériové výrobní číslo bylo raženo na zbraně inspektorem až po tepelné úpravě jednotlivých dílů, modření a finální montáži. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány na "bílo", byly opět rozebrány a jednotlivé díly byly tepelně upravovány a modřeny. Montážní čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve vlastním výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na zbraně ražena finální sériová výrobní čísla. A nyní k samotnému značení dílů revolverů v průběhu jednotlivých let výroby. 

* Úplně původní (myšleno první) specifikace výrobce Tokyo Artillery Arsenal vyžadovala, aby všechny hlavní díly zbraně byly označeny stejnými číslicemi, jako je sériové výrobní číslo na rámu zbraně a inspekční značkou. 

* Od sériového čísla 2133 se začíná nepravidelně objevovat submontážní číslo na na válcí a bicím kohoutu.

* Od čísla čísla 5523 bylo toto značení pomocí submontážních čísel zavedeno jako trvalé. Jadnalo se o jedno nebo dvojciferné číslo obvykle vyaržené na válci, pravé pažbičce, kohoutu a hlavni. 

* Od čísla 6527 byla zavedena 2 submontážní čísla, obě se vyskytovala na válci, kohoutu a vytahovači, pouze jedno však na hlavni. Což je tedy i případ mého standardního revolveru a jak uvádím výše, číslo 29 na válci "standardního rvolveru" neznamená chybu ve výrobě, ale submontážní číslo. Druhé submontážní číslo na válci je 5. Submontážní číslo hlavně je 58. Viz fotogalerie.

* Od sériového výrobního čísla 10.000 byl zaveden systém značení pomocí montážních čísel, které jakkoliv nesouvisely se sériovým výrobním číslem. Jednalo se o 1, 2 nebo 3 ciferná čísla od 0 do 999, ale montážní čísla nebyla jakkoliv synchronizována s "tisícovými" bloky sériových výrobních čísel a předcházel jim vždy symbol v japonských znacích. Montážní čísla byla užívána paralelně se submontážními čísly, která vydržela až do konce standardní výroby.

* Od sériového čísla 20.000 až skrz sérii 30.000 došlo k opětovné změně, kdy poslední dvě nebo spíše tři číslice sériového výrobního čísla byly užity jako montážní číslo a opět jim předcházel japonský znak. Takto je značen i můj revolver standardní výroby na hlavních částech zbraně (s.v.č. 31.525). Viz fotogalerie.

* Od sériového čísla 40.000 došlo k návratu k metodice značení, kdy byla opět užita montážní čísla bez vazby na sériové výrobní číslo zbraně. A toto značení bylo poslední až do konce "standardní výroby". 

* "Poslední modifikovaná výroba" byla značena tak, že bylo užito nám známé sčíslování zbraní, kdy se se používala na značení dílů výhradně dvouciferná čísla shodná s posledním dvojčíslím sériových výrobních čísel zbraní a žádná montážní nebo submontážní čísla užita nebyla. Takto je sčíslován i můj revolver (s.v.č. 59.124). Viz fotogalerie.

* Tomuto popisu neodpovídá kategorie "rework", kdy se metody značení dílů mísí, díly byly přeznačovány nebo nebo nemají označení žádné.

 

PŘÍSLUŠENSTVÍ:

K oběma revolverům vlastním i originální kožená pouzdra, čili 2 kusy. Což je samo o sobě dost raritní záležitost. Jedno pouzdro je světlejší, druhé tmavší, obě hnědé barvy. Obě pouzdra mají na boku v přední části možnost uchycení vytěrákové tyčky (ale ani u jednoho pouzdra není) a uvnitř uzavíratelnou kapsu na 9 milimetrové náboje. Pouzdra mají dvě možnosti uchycení, jednak jako opasková nebo mají možnost nošení přes rameno, ale řemen pro nošení přes rameno ani u jednoho pouzdra není součástí. Náboje se do nábojové kapsičky vkládají po jednom odděleně a napočítal jsem, že se jich do každého z pouzder vejde celkem 18, tedy na 3 naplnění válce. Pouzdra se vyráběla výhradně z kvalitní hovězí usně (jiné materiály na originální pouzdra nejsou zaznamenány) a existovala v těchto provedeních:

- původní provedení pouzder, jejichž charakteristikou je, že jsou černá a jsou velmi vzácná. Mají kapsu na náboje, ale možnost uchycení vytěrákové postrádají. Často dochází k záměně s pouzdry francouzských revolverů té doby, ale ty nemají kapsu na náboje

- pouzdra vyrobená společně se standardní sériovou výrobou revolverů a na vnitřní straně klopy jsou označeny symbolem Tokyo Arsenal, společně s inspekční značkou a rokem výroby

- vzhledem k dlouhé službě těchto revolverů vznikla ve 30. letech dvacátého století potřeba nových pouzder, která byla vyráběna různými společnostmi a uvnitř postrádají jakékoliv označení. Konstrukčně jsou stejná jako pouzdra Tokyo Arsenal a liší se jen v minmálních detailech a to i mezi jednotlivými výrobci. Z tohoto období pochází obě má pouzdra

- pouzdra poslední výroby, která připomínají pozdejší pouzdra pistolí Typ 94 a nemají možnost uchycení vytěrákové tyčky a ani nemají standardní kapsu na náboje. Pouze disponují 6 poutky na uchycení 6 kusů nábojů, které jsou po uzavření klopy pouzdra skryty. Stejně tak nemají možnost nošení přes rameno. Údajně byly do dnešní doby zaznamenány pouze 3 kusy těchto pouzder

K revolverům existují ještě tato originální příslušenství. Kromě zmíněných 9 mm nábojů, vytěrákových tyček, kožených pouzder také závěsná šňůra a manuál. Já vlastním v době psaní tohoto článku pouze dvě pouzdra.

 

NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR:

Revolver Typ 26 byl výrazným milníkem ve vývoji japonských zbraní. Kusy ve velmi dobrém stavu, které se podařilo sehnat i mně jsou vzhledem k dlouho trvající službě relativně vzácné a sběrately japonských zbraní jsou žádané. Bývají obohacením každé sbírky tohoto druhu. Obvzláště, pokud se jedná o jiné než standardní výrobní provedení nebo rework a nebo ještě lépe o "poslední výrobní provedení", které je natolik vzácné, že je dnes zmapováno pouze 5 existujících exemplářů. Naopak se dají najít exempláře, které jsou díky dlouhotrvající službě ve velmi špatném stavu a jejichž hodnota je mizivá a slouží spíše jako zdroj náhradních dílů.