Zajímavosti o zbrani
ÚVOD, VÝVOJ A VARIANTY PISTOLE:
Baby Nambu je nejmenší pistole z rodiny pistolí Nambu a je tak označována právě kvůli své malé velikosti. Využívá i zmenšený náboj 7mm Nambu (7x20 mm). Během vývoje byla označována jako Typ B, tak aby se odlišila od pistole Typ A (Grandpa) využívající větší náboj 8mm Nambu (8x22 mm). Setkat se lze i s názvem "Důstojnický Model Nambu". Pistole Baby Nambu měla stejný osud po vzoru pistole Grandpa Nambu a to, že nikdy nebyla oficiálně přijata do armádní výzbroje a tudíž také nenesla ždádné oficiální armádní označení. Japonská armáda však souhlasila s jejím prodejem a to již od počátku její výroby až po konec druhé světové války. S prodejem komukoliv, kdo si to mohl dovolit, pistole byla drahá. A bylo jedno, zda se jedná o vojáka nebo civilistu, primárně si ji však pořizovali armádní důstojníci. Na počátku 20. století převládaly u japonských důstojníků jako osobní pistole buď kapesní Colt model 1903 nebo o něco později FN 1910. Pultová cena obou těchto zbraní byla v armádních kruzích v té době srovnatelná, 100 yenů. Cena Baby Nambu byla však dramaticky vyšší, 180 yenů, což odpovídalo 2,5 měsíčnímu platu absolventa vojenské akademie v hodnosti poručíka.
Pistole Baby Nambu byla vyvíjena ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal jako záložní zbraň důstojníků a to paralelně s pistolí Grandpa, kdy za vývoj obou pistolí byl zodpovědný Kijiro Nambu. Baby Nambu nese jeho jméno vyražené na pravé straně rámu v japonských kanji znacích hned nad sériovým výrobním číslem, v překladu "Typ Nambu". Dalším značením pistole je na vrchní straně rámu nad komorou vyražené logo výroce Tokyo Arsenal, 3 prolínající se kanónové nebo logo druhého výrobce Tokyo Gas Electric. Pistole Baby Nambu existuje ve dvou variantách.
Varianta 1. Výrobce Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa Tokyo, kdy bylo vyrobeno v letech 1903-1923 celkem 5.900ks těchto pistolí v rozsahu sériových výrobních čísel 1-5.899
Varianta 2. Výrobce Tokyo Gas Electric Co., Ltd., Tokyo (TGE), kdy se jedná o extrémně vzácnou variantu Nambu pistole. Vyrobeno bylo pouhých 550 kusů v letech 1923-1929, v rozsahu sériových výrobních čísel 5.900-6.450. Do dnešní doby bylo dochováno pouze 60 exemplářů.
Pistole mám obě varianty, včetně jednoho originálního koženého pouzdra. Obě pistole mají také originální zásobníky sčíslované se zbraněmi. Varianta 1 (Tokyo Arsenal) s.v.č. 5219, varianta 2 (TGE) s.v.č. 5967.
ZMĚNY V DESIGNU OD GRANDPA NAMBU AŽ PO SÉRIOVOU VÝROBU:
Navzdory tomu, že pistole byla představena v roce 1902, tak její výroba byla spuštěna až v roce 1903. Do roku 1909 se však jednalo spíše o prototypovou výrobu, do této doby bylo vyrobeno jen velmi malé množství těchto pistolí. Vysvětlením byly bezpochyby malé prodeje této pistole a také to, že armádní autority nepřikládaly této pistoli příliš velký význam. Ne jinak tomu to bylo i u pistole Grandpa Nambu. Původní design pistole Baby Nambu nesl celou řadu prvků shodných s pistolí Grandpa a je jistě zajímavé sledovat, jak se design pistole vyvíjel až do její finální podoby.
1. Matice závěru (sloužící i k natažení závěru před prvním výstřelem) byla u prvních zaznamenaných pistolí zmenšenou verzí, použitou na pistoli Grandpa, čili s vyklenutými úchopovými plochami na bočních stranách, konvexními. Postupem během výroby došlo k modifikaci na plošky konkávní, čili prohnuté směrem dovnitř.
2. První botky zásobníku byly po vzoru Grandpa Nambu vyrobeny z dubového dřeva, u pozdějších zbraní byla používána již botka hliníková, tak jak tomu bylo u pistolí Papa Nambu nebo pozdějších pistolí Typ 14. Jezdec pro stlačení pružiny zásobníku sloužící ke snadnějšímu nabíjení měl původně kostkované zdrsnění (checkering), postupně došlo ke změně na vodorovné drážkování.
3. Záchyt zásobníku je identický s pistolí Grandpa Nabmbu, pouze jeho ploška na pravé straně byla změněna ze zakřivené na plochou. Poziční šipky na záchytu zásobníku a lučíku spouště, které se vyskytují na pistolích Grandpa byly již v ranných počátcích výroby vypuštěny.
4. První Baby Nambu trpěly stejným konstručním nedostatkem jako pistole Grandpa a to, že pažbičky nepřekrývaly čep manuální prstové pojistky v oblasti mezi lučíkem a záchytem zásobníku. Nebo ho překrývaly jen částečně. Toto bylo odstraněno až v průběhu výroby u pozdějších pistolí Baby Nambu, ke stejné změně došlo i u pistolí Papa Nambu. Tak aby nemohl čep nechtěně vypadnout. Navíc byla tloušťka pažbiček v průběhu výroby zesílena.
5. Zajímavé je, že u prvních pistolí Japonci zapomněli na oko rámu na uchycení řemenu. Brzy však došlo k nápravě.
6. První pistole Baby Nambu měly úderníky sčíslované se zbraněmi, později bylo od tohoto upuštěno. Co je ale důležitější, že první pistole neměly po vzoru Grandpu Nambu žádné tvarové frézování odlehčující úderník, k tomuto došlo až u pistolí standardní výroby. Jinak řečeno, první pistole Baby měly úderník pouze o jednom průměru stejně jako pistole Grandpa, což je krásně vidět na videu v mém článku o pistoli Grandpa Nambu.
Z důvodu absence relevantních záznamů a extrémně malému množství dochovaných exemplářů z počátků výroby není možné zjistit, kdy a od jakých sériových výrobních čísel k jednotlivým změnám došlo. A kdy došlo k ustálení sériového designu. Lze však předpokládat na základě analýzy dochovaných kusů, že od čísla 447 byly již veškeré změny realizovány a v roce 1909 začala sériová výroba. Ta v roce 1910 dosáhla sériového výrobního čísla 500 a v roce 1917 čísla 4.600 (což se opírá dle zahraniční literatury o studium datování pouzder zbraní).
Pistole Baby Nambu si zachovává od samého začátku několik charakteristických prvků, které nebyly po celou dobu výroby měněny a jsou odlišné od pistolí Grandpa Nambu.
- obdélníkový průřez spouště, kdy u pistolí Grandpa je půlkruhový
- pevné hledí, u pistolí Grandpa je stavitelné
- specifický tvar prstové posjitky, který je u pistolí Grandpa více klenutý
VÝROBA V TGE:
Výroba pistole Baby Nambu probíhala nejdříve ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal a to od roku 1903 a bylo zde vyrobeno 5.900 kusů těchto pistolí se sériovými čísly 1-5.899. Datum, kdy zde výroba skončila a začala ve společnosti Tokyo Gas Electric Co, Ltd. (TGE), není přesně znám. Ale bude to maximálně rok 1923, což bude souviset s jednou z nejhorších přírodních katastrof v novodobých dějinách lidstva. Mluvíme zde o zemětřesení, které zasáhlo Tokyo přesně 2 minuty po poledni 1. září roku 1923. I když trvalo pouhých 15 vteřin, tak dosáhlo síly 8,3 stupně Richterovy škály a při tomto neštěstí zemřelo téměř 150 tisíc lidí, hmotné škody v té době přesáhly 4,5 miliardy dolarů a závod Tokyo Artillery Arsenal v Koishikawě byl těžce poškozen. Přibližně polovina výrobních kapacit zbrojovky byla zničena. Problematika přesunu výroby do TGE může být ale také komplexnější. V roce 1923 byl odstartován vývoj nové pistole, která měla nahradit pistoli Papa Nambu a tento projekt vyústil v přijetí do armádní výzbroje pod návem "Typ 14". V souvislosti s očekáváním této nové pistole a uvolněním kapacit byla v roce 1923 přesunuta veškerá zbývající výroba pistole Papa Nambu z Tokyo Arsenal do TGE. Logicky byla přesunta z Tokyo Arsenal do TGE i výroba drahé, vojensky nevýznamné pistole Baby Nambu.
Společnost TGE začala s výrobou Baby Nambu tedy pravděpodobně v roce 1923, ale přesný datum není znám. TGE byla spíše soukromou společností a vzhledem k velmi nízkému prodejnímu potenciálu pistolí Baby Nambu lze předpokládat, že s přesunem výroby bylo do TGE přesunuto také veškeré výrobní nářadí a to včetně rozpracované výroby. Pistole se zde vyráběla až do roku 1929 a sériová výrobní čísla navazovala na výrobu v Tokyo Arsenal, pohybovala se v rozsahu 5.900-6.450. Vyrobeno v TGE bylo tedy pouhých 550 kusů, cca 100 kusů ročně a dochované exempláře jsou dnes velmi vzácné, neexistuje jich více jak 60 kusů. Pistole Baby Nambu vyrobené v Tokyo Gas Electric lze identifikovat kromě analýzy sériového výrobního čísla také hlavně podle loga "TGE" v kroužku vyraženého na vrchní straně rámu, nad komorou. Pistole vyrobené v Tokyo Artillery Arsenal zde mají standardní logo této zbrojovky, tři prolínající se kanónové koule. Existují také tzv. hybridní pistole. Jedná se o 600 kusů, které byly smontovány v TGE z rozpracovaných dílů Tokyo Arsenal v rámci transferu výroby. Všechny tyto hybridní pistole se vyznačují logem Tokyo Arsenal, ale vykazují znaky spíše výrobce TGE než Tokyo Arsenal. Jelikož oba výrobci používali na výrobu stejné nářadí, tak pistole Tokyo Arsenal i TGE jsou v podstatě identické, ale i přesto lze mezi oběma výrobci nalézt drobné odchylky ve výrobním provedení. Jedná se především o rozdílnost ve velikosti a stylu ražení výrobních čísel na rámu a ostatních dílech, dále v drážkování/rýhováni matice úderníku a záchytu zásobníku. A právě znaky výrobce TGE vykazují hybridní pistole. Některé z těchto hybridních pistolí ke konci série ~5.000 mají také sčíslované úderníky, což byl typický znak pro výrobce TGE. Sčíslování úderníků se zbraněmi používalo Tokyo Arsenal výhradně jen u prvních vyrobených pistolí.
V závěru lze obecně říci, že pistole Tokyo Arsenal byly ale precizněji vyráběné než ty od TGE.
RARITNÍ PROVEDENÍ:
Kromě dvou základních od Toyko Arsenal a TGE ještě existuje několik dalších, někdy raritních provedení:
- DAR CÍSAŘE. Jedná se o vyhledávané, nestandardní provedení pistole Baby Nambu, které je také velmi ceněné. Pistole má na vrchní straně rámu před hledím v kanji znacích vyrytý text "DAR CÍSAŘE". Čestným absolventům různých vojenských akademií byly za císaře éry Taisho darovány jako uznání jejich úspěchů pistole Baby Nambu opatřené touto rytinou (pozn. období Taisho, vlastní jméno císaře Jošihito, období vlády 1912-1926). Sám císař tyto pistole nikdy žádnému z absolventů nepředával, ale byl při závěrečném ceremoniálu vždy zastoupen některým ze členů císařské rodiny. Kolik takovýchto pistolí existuje není jakkoliv známo, stejně tak ani to, jak dlouho tato praxe trvala. Existuje dnes 14 potvrzených originálních exemplářů těchto pistolí, všechny jsou od výrobce Tokyo Arsenal, žádná není TGE. Rytina je vždy ručně dělaná, tudíž se na dochovaných vzorcích pistolí mírně liší. Rytina byla dělaná ještě před tím, než byly pistole modřeny. Tento postup ruční rytiny nabízí možnost relativně snadného padělání, respektive do-úpravu standardních pistolí Baby Nambu od Tokyo Arsenal. Naštěstí kolem 500 ks standardních pistolí toho výrobce je dnes zmapováno, což padělání o něco stěžuje. Žádnou možnost koupě této verze pistole jsem doposud nezaznamenal. Nicméně přepokládám, že pořizovací cena bude dost vysoká, tudíž bych se klonil výhradně ke koupi jedné ze 14 zmiňovaných, jejichž sériová čísla mi jsou známa.
- Další varianta pistole Baby Nambu má sice nad komorou originální značení výrobce Tokyo Arsenal, ale má sériové výrobní číslo 10.000. Což je poměrně matoucí vzhledem k tomu, že nebylo vyrobeno ani 6.500 kusů pistolí Baby Nambu. Toto sériové číslo je řádně vycentrováno pod kanji znaky a ke značení byly zjevně použity originální raznice přímo ve zbrojovce Tokyo Arsenal. Bližším studiem této pistole bylo zjištěno, že na některých dílech je vyraženo číslo 1.156 nebo 156. Takže se lze oprávněně domnívat, že se původem jedná o pistoli s.v.č. 1.156 a serializace 10.000 na rámu byla provedena na základě individuální objednávky nějakého z významných zákazníků. Tato pistole byla nalezena americkým vojákem krátce po skončení druhé světové války poblíž Tokya. Byla jedna ze dvou, která ležela na polici v kanceláři zabalena v hnědém naolejovaném papíře. Američtí vojáci v té době prohlédavali budovy, pátrali po zbraních a nakládali je na nákladní auta pravděpodobně za účelem následného zničení. Díky všímavosti vojáka a toho, že zbraň byla ve stavu nové zbraně a měla zvláštní sériové číslo, tak unikla zničení. Osud druhé z této dvojice zbraní není znám.
- Je známo také několik pistolí Baby Nambu, které byly konvertovány na ráži 7,65mm Browning (.32 ACP). Minimálně jedna z těchto pistolí je dokonce poniklována. Tato provedení nemají však nic společného s japonskou výrobou, jedná se o individuální a né moc povedené úpravy těchto pistolí.
- Za raritní lze z mého pohledu považovat také první pistole z počátků výroby Toky Arsenal, myšleno je tím prvních 500 vyrobených kusů. Samozřejmě se nejedná o zvláštní kategorii pistolí Baby Nambu, ale nabízí se úvaha nad tím, proč se jich dochovalo tak málo. V literatuře jsem dohledal zmínku o 18 dochovaných kusech včetně výrobního čísla 500. Vysvětlením může být čistě věk. Pistoli Baby Nambu si pořizovali spíše starší důstojníci jako záložní zbraň, kteří si ji mohli finančně dovolit, než noví absolventi, kterým bývalo obecně lehce přes 20 let. Výroba pistole se sériovým číslem 500 je datována k roku 1910 a Japonsko vstoupilo do války v roce 1941. Tou dobou již byli tudíž vlastníci těhto pistoli minimálně padesátníci, spíše jim bylo 60-70 let. A tak se zbraně ze série prvních 500 kusů na frontu v průběhu druhé světové války nikdy nedostaly, kde si je v letech 1943-1945 ponechávali američtí vojáci jako suvenýry. Nějaké pistole byly s vysokou pravděpodobností také zničeny při náletech na Tokyo a na jiná japonská města. Z rozhovorů s bývalými japosnkými důstojníky vyplynula také skutečnost, že některé z pistolí byly zničeny jejich majiteli a to z důvodu kriminalizace vlastnictví palných zbraní v období po skončení druhé světové války.
- Narozdíl od pistolí Grandpa a Papa neexistuje žádná pistole Baby Nambu s thajským značením, charkrou. Nenexistuje ani žádná zmínka o jakémkoliv zahraniční kontraktu.
FUNKCE, ROZBORKA, PŘÍSLUŠENSTVÍ:
Funkce pistole a její rozborka je identická s pistolí
Grandpa Nambu a v tomto článku mám obojí popsané. Nemá tedy smysl se zde opakovaně touto problematikou zabývat. U pistolí Baby Nambu platí stejná charakteristika jako pro pistole Grandpa a to, že pistole byly modřené a celkové provedení bylo na vysoké úrovně. Baby je v podstatě zmenšenina Grandpa Nambu s pevným hledím, jiným průřezem spouště, jiným tvarem prstové pojistky a bez možnosti uchycení nástavné pažby. Opět, stejně jako u pistolí Grandpa se inspekční značky v podstatě nevyskytují. Obecně lze říci, že jednotlivé díly zbraní podléhaly sčíslování a to včetně zásobníků (sčíslované úderníky byly ale typické spíše pro výrobce TGE, viz text výše). Vlastním i originální kožené pouzdro s řemenem, řemen je reprodukce, originály řemenu se dnes téměř nevyskytují. Originálních pouzder se dochovalo málo, spíše se dnes vyskytují reprodukce nebo pouzdra, která patří k jiným zbraním, pistoli Baby Nambu lze umístit do různých pouzder. Originální pouzdra lze identifikovat podle značení na vnitřní ploše klopy, kde se vyskytuje logo Tokyo Arsenal, identifikace výrobce pouzdra, inspekční značka a často také rok a měsíc výroby. To, že se na pouzdrech vyskytuje také logo výrobce pistolí Tokyo Arsenal stojí jistě za pozornost. Potvrzuje se tím teorie, že zbrojovka byla zodpovědná za distribuci všech pistolí a pouzder, včetně pistolí od TGE. Japonské znaky jsou na mém pouzdře za ta léta již obtížně čitelné. Pouzdra se vyráběla z kvalitní prasečí kůže, několik pouzder bylo zaznamenáno také z hovězí usně. Pouzdro má stejně jako u revolveru Typ 26 uzavíratenou kapsu s klopou na 7mm náboje, ale tentokrát ve dvou řadách na 8 a 6 nábojů. Náboje se do nábojové kapsičky vkládají po jednom odděleně. Do pouzdra lze vložit také vytěrákovou tyčku. Pouzdra mají dvě možnosti uchycení, jednak jako opasková nebo mají možnost nošení přes rameno, opět se jedná o shodné konstrukční řešení jako je tomu u zmiňovaného revolveru. Obecně se nedoporučuje kupovat pouzdra samostatně bez pistole a to vzhledem k vzácnému výskytu originálních pouzder a padělávání. Já to své zakoupil společně s pistolí od TGE. Originální vytěrákové tyčky byly stejně jako u pistolí Grandpa Nambu ocelové a poniklované. Byla 135mm dlouhá (Grandpa Nambu 145mm), na jednom konci s otvorem pro čistící hadřík a zakončením jako šroubovák, na druhém konci ohnutá o 90
o o délce pouhých 12mm (Grandpa Nambu dokonce jen 10mm). Náhradní zásobníky byly také sčíslovány se zbraněmi a lze je identifikovat podle tečky vyražené pod výrobním číslem.
PŘÍBĚH PISTOLE 6443:
A na konec článku, jeden osobní příběh pistole 6443, ke kterému existuje i zajímavá fotodokumentace. Jedná se o pistoli s jedním z nejvyšších zaznamenaných sériových výrobních čísel, která se navíc dochovala ve vynikajícím stavu a s kompletním příslušenstvím. A to s druhým sčíslovaným zásobníkem, vytěrákovou tyčkou a originálním pouzdrem včetně ponosového řemenu. Právě pouzdro sehrálo v celém příběhu klíčovou roli, protože si ho hrdý majitel pistole označil na vnitřní straně klopy textem "armádní zdravotní důstojník, Shigeo Yamashita". Podle této velmi kusé informace bylo schopno oddělení válečné historie na japonské vysoké škole národní obrany identifikovat podplukovníka Shigea Yamashitu a poskytnout jeho současnou adresu na žádost amerického sběratele. Stejně jako pistole i Yamashita přežil druhou světovou válku a byl v té době již v důchodu po své úspěšné lékařské kariéře v domovské Fukuoce. Tou dobou se psal rok 1975 a americký sběratel a vlastník této pistole úspěšně kontaktoval Yamashitu. O dva roky později dokonce Yamashita navšívil Severní Karolínu v USA a opět se shledal se svou pistolí Baby Nambu, kterou vlastnil 16 let jako příslušník japonské armády během služby v Mandžusku a Číně. Ale to není ta hlavní pointa celého příběhu. Yamashita si totiž dle svých slov za celých 16 let ze své pistole nikdy nevystřelil. Což dokreslil on sám svým vysvětlením, že zdravotníci byli vysílání na frontu nikoliv bojovat, ale proto, aby se starali o pacienty. Tudíž měl pistoli výhradně pro svou osobní obranu nebo za účelem ukončení vlastního života, pokud by byl zajat. Navíc kontrola munice v japonské armádě, jak tvrdil, byla velmi přísná a nikdo si nemohl jen tak "vystřelit". A tak první jeho výstřel z této zbraně nastal až v roce 1977 v Charlotte v Severní Karolíně. Tento příběh ale dokresluje ještě jeden zásadní fakt. Yamashita byl povolán do aktivní služby v roce 1929 a tak si v tento rok také zakoupil pistoli Baby Nambu s.v.č 6443. Jelikož se jedná o pistoli s druhým nejvyšším dochovaným číslem (nejvyšší je 6448), tak lze předpokládat, že rok 1929 bude pravděpodobně tím nejzašším, kdy skončila výroba pistolí Baby Nambu v TGE a její výroba vůbec.
NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR:
Pistole Baby Nambu se těšily velké úctě již od momentu jejich prvního představení. Ačkoliv byly pro většinu důstojníků příliš drahé, tak se často jednalo o vhodný dárek mezi vlivnými a zámožnými Japonci. A v úctě je v Japonsku tato zbraň držena až do dnešních dnů. Díky své podstatě, že byla určena hlavně pro japonské důstojníky (i když si ji mohli zakoupit i civilisté), tak se jedná sběratelsky o nejčastěji vyhledávanou pistoli z rodiny Nambu.
