VÝVOJ OD EXPERIMENTÁLNÍHO TYPU 1 AŽ PO FINÁLNÍ DESIGN:
Kijiro Namnu se narodil 22. září 1869 do prominentní rodiny a již záhy jako mladý si zvolil vojenskou kariéru. V roce 1897 byl již jako dělostřelecký důstojník, kapitán Nambu, přidělen ke zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal v Koishikawě v Tokiu. V té době, s příchodem samonabíjecích pistolí ve světě bylo Japoncům jasné, že se budou muset vyzbrojit samonabíjecímí pistolemi namísto revolverů Smith&Wesson .44 a Typ 26, které byly tou dobu v aktivní službě. Projekt nové pistole byl pro Japonce natolik významný, že byl Kijiro Nambu povýšen do hodnosti majora a tento vývoj nové zbraně mu byl svěřen. Nambu se tomuto vývoji věnoval, respektive ho řídil v Tokyo Artillery Arsenal již od roku 1897 a to až do uvedení finálního designu pistole v roce 1902. Nambu začal nákupem dostupných samonabíjecích pistolí v zahraničí a provedl jejich porovnávací testy. První design vlastní pistole byl představen v roce 1902 na průmyslové výstavě v Osace pod názvem "Typ 1 Experimentální Pistole". Moc informací o této zbrani se do dnešní doby nedochovalo, ani žádný existující exemplář nebo výkresová dokumentace. Známo je jen to, že Nambu byl zjevně okouzlen pistolí Mauser C96 a tak i design jeho první experimentální pistole do značné míry vycházel právě z Mauseru C-96 v ráži 7,63mm. Pistole měla zásobníkovou schránku skloněnou pod úhlem 90o směrem k hlavni a nabíjela se pomocí 3-ranného klipu. Nejen design, ale i uzamčení závěru bylo inspirováno pistolí C-96. Jednalo se o první úspěšný design samonabíjecí pistole Japonska. Součástí vývoje nové zbraně byl i vývoj nové munice, která stala standardním pistolovým nábojem Japonska až do roku 1945. Její název zní 8x22 mm (8mm Nambu) a vycházela ze zmiňovaného náboje 7,63x25mm vyvinutého pro pistoli Mauser C96 (pozor nezaměňovat s nábojem 7,65x21mm pro pistoli P08).
Nambu pokračoval ve vývoji zbraně a jěště téhož roku 1902 vznikla upravená verze pistole "Typ 2", dnes známá mezi sběrateli jako Grandpa Nambu, odkazující na to, že se jedná o první z rodiny pistolí Nambu. Dnes je používáno také označení 1902 Nambu. Během vývoje byla však značena jako Typ A, aby byla odlišena od pistole Typ B (Baby Nambu), která byla vyvíjena paraleně s typem A. Finální design pistole se od Experimentálního Typu 1 odlišoval především použitím odnímatelného zásobníku, který je uložen v rukojeti zbraně, stejně jako je tomu do dnešního dne u moderních pistolí. Součastí této finální podoby pistole byla také dřevěná, odnímatelná nástavná pažba, či ramenní opěrka, která též sloužila jako transportní obal na pistoli se zásobníkem a na jeden rezervní zásobník. Experimentální model měl dřevěnou nástavnou pažbu také, ale vzhledem k tomu, že pistole užívala zásobníkovou schránku a né odnímatelný zásobník, tak byla příliš dlouhá a neskladná.
VÝROBA, DODÁVKY DO SIAMU A ČÍNY:
Pistole Grandpa Nambu bylo vyrobeno celkem pouhých 2.400 ks, přičemž se jedná o předpoklad na základě zmapovaných sériových výrobních čísel dochovaných exemplářů zbraní. Její výroba začala ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal v roce 1903 a pokračovala pravděpodobně až do roku 1906. V roce 1903 byla též pistole představena armádě, bohužel nikdy nebyla oficiálně do armádní výzbroje přijata (tudíž nenesla ani žádné oficiální armádní označení), armáda nenašla v té době dostatek finančních prostředků na přezbrojení. Související s tím, že výroba revolverů Typ 26 byla v plném proudu, revolvery v tu dobu dominovaly armádní výbroji a pistole nebyla stále ještě považována za primární zbraň, kterou by měli být vojáci vyzbrojeni. Kdyby však do amádní výzbroje přijata byla, jistě by nesla oficiální označení Typ 35 (Meiji 35=rok 1902). A tak zůstalo pouze u soukromých nákupů této pistole japonskými důstojníky, k němuž armáda vyslovila oficiálně souhlas v roce 1904 a také u vývozu do Siamu a Číny. Všechny pistole 1902 jsou značeny na pravé straně rámu "Typ Nambu" v japonských kanji znacích hned nad sériovým výrobním číslem. Na vrchní straně rámu nad komorou je vyraženo logo výroce Tokyo Arsenal, 3 prolínající se kanónové koule.
Originální výroba japonských zbraní spadá do oblasti sériových výrobních čísel 1-1.500. Mezi sériovými výrobními čísly 1.559-2.354 se jedná o tzv. Thajský kontrakt (v té době bylo Thajsko ale Siamem a to až do roku 1939). Příkladem tohoto zahraničního kontraktu pro Thajsko je i má zbraň, kdy má kolekce Siamských/Thajských zbraní má pro mne velkou hodnotu. Moje pistole má vyraženou typickou Siamskou Charkru (označení armádních zbraní) na zadní straně rukojeti, některé pistole ji mají vyraženou na části přední. Žádné konkrétní informace o dodávce či dodávkách těchto pistolí do Thajska nejsou do dnešní doby známy, ani zda byly pistole dodány na základě nějakého skutečného kontraktu. Předpokládá se však, že mezi rokem 1906, kdy byla výroba pistolí Grandpa Nambu ukončena a 30. lety dvacátého století Japonsko rozprodávalo přebytky těchto pistolí Grandpa Nambu. Však Japonci měli již zkušenost s dodávkami zbraní pro Siam, kdy se jednalo o dlouhé pušky Mauser z roku 1903, které mám také ve své sbírce a karabiny z roku 1904. Bylo ale také zaznamenáno, že Japosnko v období okupace Thajska vybavovalo jejich armádu zastaralými zbraněmi ze svých přebytků, vždyť již v roce 1925 Japonci přijali do armádní výzbroje pistoli Typ 14. Zjevná je i snaha, kdy se Japonci snažili prodat pistole Grandpa Nambu do Číny. Sériové číslo 6 nese pod typovým označením na pravé straně rámu nápis v kanji znacích "Vyrobeno v Kuang Su roce 32".
CHARAKTERISTICKÉ PRVKY PISTOLE GRANDPA NAMBU:
Pistole Grandpa Nambu je poměrně snadno identifikovatelná a je nepravděpodobné si ji splést s ostatními pistolemi z rodiny Nambu. Má tyto výrazné charakteristické prvky
extrémně malý lučík spouště
průřez spouště půlkruhového tvaru
dřevěnou botku zásobníku (z dubového dřeva)
pevné oko na rámu pro uchycení řemenu
vyklenuté úchopové plochy na bočních stranách matice závěru, sloužící k natažení závěru před prvním výstřelem
drážku pro uchycení dřevěné nástavné pažby na zadní straně rukojeti
specifické tangenciální hledí stavitelné od 50 do 500 metrů, po 50 metrech
FUNKCE:
Funkce pistole a její rozborka je poměrně dobře popsána v přiloženém videu. Pistole pracuje s uzamčeným závěrem pomocí výkyvného členu a s krátkým zákluzem hlavně, po jejímž pohybu vzad o 3mm po výstřelu dojde k odemknutí závěru rotací výkyvného členu směrem dolů. Po odemčení je hlaveň v rámu zachycena proti dalšímu pohybu a závěr se již pohybuje samostatně směrem vzad, napíná úderník a poté zasunuje náboj do komory pro další výstřel. Pistole má "prstovou pojistku" na přední straně rukojeti, která je efektivní v tom směru, že bez jejího stisknutí je blokován pohyb spouště. Její funkce však není z dnešního pohledu úplně dostačující, neboť neblokuje pohyb samotného úderníku nebo záchytu úderníku. Pistole nemá ani jakoukoliv zásobníkovou nebo manuální pojistku, i když si to celá řada lidí myslí a pistole bývají na levé straně rámu poškrábané v místě čepu přenosové páky. Přenosová páka je poměrně dlouhá, vede přes celý rám zbraně a zachytává pomocí záchytu na jejím konci napnutý úderník. Po stisknutí spouště se v přední části nad spouští páka vykývne nahoru, což způsobí pokles páky v zadní části a dojde k uvolnění naplého úderníku a následnému výstřelu. Poté se záchyt úderníku vrátí do původní polohy a bez dalšího stisknutí spouště nemůže dojít k uvolnění záchytu úderníku. Jedná se o systém, jehož výsledkem je hladká spoušť s relativně malým odporem. Páka se otáčí kolem čepu, jehož zakončení na levé straně rámu je zdrsněné a připomíná manuální pojistku. Navíc má na sobě šipku směrem dopředu pistole, kdy se někteří lidé snaží zatlačit na čep a pistoli zajistit. Šipka však slouží jen ke správné orientaci čepu při jeho montáži, při špatné orientaci není možné sestavu hlavně zasunout do rámu. Pistole také nemá žádný záchyt závěru v zadní poloze, po vyprázdnění zásobníku je závěr zachycen v zadní poloze pouze výstupkem na podavači zásobníku. Poté je relativně obtížné zásobník ze zbraně vyjmout a po jeho vyjmutí sjede závěr do přední polohy. Následně je nutné opětovně znovu závěr manuálně natáhnout a tím zasunout první náboj do komory, což není z dnešního pohledu příliš šťastné konstrukční řešení. Pistole má komplikovaný rám, který je vyroben z jednoho kusu materiálu, což bylo na výrobu časově a finančně velmi náročné. Na levé straně rámu je trubice, ve které je ukyrta vratná pružina závěru s vodící tyčkou, které je možné vyjmout po odšroubování matice závěru. U pistole není striktně doporučováno provádět nácvyk suché střelby. Důvodem je pin v zadní části úderníku, pomocí kterého je úderník zachytáván napnutý v zadní poloze. Jedná se konstukčně o nejslabší místo zbraně a při suché střelbě pin úderníku snadno praskne. V zadní části rámu pod závěsným okem je vyfrézován obdélníkový otvor, který poskytuje prostor k pohybu výkyvného členu po odemčení závěru. Dále také sloužil jako otvor pro frézování komplikovaných vniřních prostor jednodílného rámu. Mylně je občas považován za kontrolní okno k inspekci, zda je výkyvný člen správně naisnatolován. Součástí pistole je 8 ranný sčíslovaný zásobník, s dřevěnou botkou z dubového dřeva, s unikátním designem pro tento typ zbraně. Má možnost stlačení pružiny na boku zásobníku pro snadnější nabíjení.
ROZBORKA:
Základní demontáž probíhá bez použití jakéhokoliv nářadí a začíná vyjmutím zásobníku a kontrolou, zda není náboj v komoře. Jako první otočíme matici úderníku o 90o směrem doleva, čímž matici (jejíž součástí je vodící tyčka pružiny úderníku) a samotnou pružinu úderníku vyjmeme. Následně stiskneme proti pevné desce hlaveň směrem vzad, zároveň stiskneme tlačku záchytu zásobníku na levé straně za lučíkem a tím dojde k uvolnění lučíku spouště, který stáhneme směrem dolů (hlaveň musí být stále stlačena do zadní polohy a tlačka záchytu zásobníku stále stisknuta při stahování lučíku). Nyní můžeme vyjmout sestavu hlavně a z ní závěr, výkyvný člen a úderník. Dalším korkem je vyjmutí vodící tyčky vratné pružiny a samotné vratné pružiny. Vodící tyčku slačíme v její přední části směrem vzad a úplně odšroubujeme matici závěru. Bez jejího stlačení v přední části bude překážet matici při odšroubovávání pevné oko řemenu na rámu. Tyčku držíme stlačenou po celou dobu a po úplném odšroubování matice závěru ji lehce uvolňujeme, pozor díky vratné pružině je pod tlakem a vystřelila by dopředu.
NÁSTAVNÁ PAŽBA:
K této pistoli se dochovala i sčíslovaná nástavná dřevěná pažba, opět vycházející z německé pistole Mauser C96. Je vyrobena z třešňového dřeva. Pažba je odnímatelná a fixuje se do drážky na zadní staně rukojeti pistole, tak že se zespodu do drážky na pistoli nasune. Po zasunutí je zajištěna odpruženou západkou proti nechtěnému uvolnění. Hlavním účelem pažby bylo zlepšení míření, kdy pažba poskytuje velmi komfortní ramenní oporu. Ze zbraně jsem pochopitelně nestřílel, ale na sucho se takto míří velmi dobře. Pažba zároveň slouží i jako transportní obal na pistoli, rezervní zásobník a vytěrákovou tyčku. Munici do pažby vkládat možné není. Do pažby není pistole vložena celá, rukojeť pod lučíkem společně s prstovou pojistkou přesahuje z pažby ven. Pažba má v oblasti rezervního zásobníku, který je umístěn v pažbě nad pistolí, půlkruhové výřezy, tak aby šel zásobník pomocí ukazováčku a palce snadno vyjmout. Do pažby je totiž zasunut zásobník celý, zasouvá se podavačem napřed. Tyčka je v pažbě umístěna vedle pistole. Na boční straně má pažba 3 závěsná oka pro uchycení na opasek nebo řemen. To co je na pažbě pro pistoli Grandpa Nambu unikátní a rozdílné oproti pažbě Mauseru C96 je možnost jejího prodloužení pomocí oválné, kovové výsuvné trubice, která je zajištěna západkou proti nechtěnému zasunutí nebo vysunutí. Oproti zmiňované pistoli Mauser se jedná o chytré a praktické řešení Japonců, pro střelbu je pažba prodloužena o 80 mm oproti zasunutému stavu. Pažba ve složeném stavu je mnohem kompaktnější pro přenášení pistole. Pažby byly sčíslovány na kování závěsných ok, kování lemující výsuvnou trubici a obou dřevěných částech nástavné pažby - těle a botce (na obou mísetch pod pantem, což je viditelné po odšroubování pantu). Pistole Grandpa Nambu se sčíslovanou pažbou jsou velmi vzácné a hodnotné. Pažby byly ruční výroby, byly dopasovávány na konkrétní zbraň, tak aby během transportu byla pistole v pažbě vždy pevně fixována. Pažby nejsou zaměnitelné mezi jednotlivými pistolemi bez dodatečných úprav. Což je také důvodem sčíslování pažeb se zbraněmi. Nejen, že pistole s jiným číslem by nešla pravděpodobně do pažby vložit, ale ani pažba by nešla nejspíše zasunout do drážky na rukojeti pistole. Pažby byly dvou typů:
1. Malá, šířka: 98mm, tloušťka 47mm, délka vysunutá 347mm, délka zasunutá: 269mm
2. Velká, šířka 106mm, tloušťka 47mm, délka vysunutá 350mm, délka zasunutá: 270mm
Do sériového čísla 2.000 se vyskytovaly výhradně malé pažby. Od tohoto čísla dále se vyskytovaly obě verze společně až do konce výroby (s.v.č. 2.400).
PŘÍSLUŠENSTVÍ A NĚKOLIK SLOV NA ZÁVĚR:
Grandpa Nambu je pro sběratele japonských zbraní ikonická záležitost, jednalo se o první úspěšných design samonabíjecí pistole. Veškeré slícování dílů a montáž pistolí probíhala výhradně ručně. To bylo také důvodem, že u zbraní byl uplatňován systém sčíslování jednotlivých dílů, což nebyla u Japonců běžná praxe (v sériové výrobě byl obvykle používán systém montážních a submontážních čísel). Sériová výroba této pistole se nikdy plně nerozběhla. Na drtivé většině zbraní neexistuje ani finální inspekční značka, jako tomu bylo například u revoveru Typ 26. Moje pistole má jednotlivé díly sčíslované, což je perfektně vidět na videu v příloze. Žádnou inspekční značku nemá, pouze siamskou Charkru. Pistole Grandpa Nambu byly modřené a provedení bylo vysoké kvality. Závěr a úderník byly ponechány v barvě kovu a leštěny do vysokého lesku. Velkou zajímavostí, podle které lze také ihned originální pistole Grandpa Nambu identifikovat je hluboký modro fialový odstín šroubků pažbiček a jezdce hledí, je to opět krásně vidět ve videu. Všechny pistole thajského kontraktu, které byly do dnešní doby analyzovány mají novou povrchovou úpravu (mimo s.v.č. 2088), která byla prováděna ve zbrojovce Tokyo Arsenal. Stejně tak je tomu i u mé pistole. Složitější je to s pažbami. Dnes existují pažby plně originální, které jsou buď sčíslovány se zbraní a nebo se k zbraním dochovaly pažby z jiné zbraně. Pak existují podvrhy, které jsou poměrně snadně identifikovatelné, hlavně díky kvalitě zpracování dřeva. A dalším typem byly pažby pro thajský kontrakt. Japonci, když rozprodávaly přebytky, tak k existujícím pistolím dočíslovávaly pažby, které byly k dispozici (pokud nebyl k dispozici originál). Takovou pažbu mám já, což je zjistitelné po detailnější inspekci. Obě dřevěné části pažby jsou originální ze zbraně č. 1831 (viz fotogalerie po odšroubování pantu) a mají správné rozměry. Kování závěsných ok a kování lemující výsuvnou trubici není původní, je dočíslované ke zbrani a má novou povrchovou úpravu. Vysunutá a zasunutá délka není plně identická v řádu milimetrů s pažbami plně originálními. Jedná se verzi pažby typ "malá".
Pažbičky pistolí byly zdrsněné pro lepší úchop, vyrobené z ořešáku a obě půlky byly na vnitřní ploše sčíslované s pistolí. Zajímavostí a nedostatkem pistole Grandpa Nambu je, že pažbičky nepřekrývaly čep prstové pojistky, nebo ho překrývaly jen částečně, což mohlo vést k jeho ztrátě. Tento konstrukční nedostatek byl následně u pistolí Papa a Baby Nambu odstraněn. Originálním příslušenstvím ke zbraním byla vytěráková tyčka, kterou já nevlastním. Byla specifická pro tuto zbraň, taky aby se dala uskladnit v nástavné pažbě, kde pro ni byl prostor na boku vedle zbraně. Je snadno rozpoznatelná. Byla 145mm dlouhá, na jednom konci s otvorem pro čistící hadřík a zakončením jako šroubovák, na druhém konci ohnutá o 90o o délce pouhých 10mm. Byla ocelová, poniklovaná.
1902 "GRANDPA" Nambu
