Mauser 47/66 Siam

Země původu: Siam (dnešní Thajsko)
Ráže:            8 x 52R (typ 66)
Kapacita schránky: 5 nábojů, nabíjená pomocí klipu
Typ zbraně: opakovací, rotační závěr
Výrobce: vlastní výroba Siam     
Další výrobci: Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa District, Tokyo Japan (distributor společnost Mitsui & Company, LTD) do sériového čísla 10.000, kontrakt z roku 1904
zbraně označeny na levé straně pouzdra závěru logem výrobce "cannon ball logo"
Sériové číslo: 12.829
Rok výroby:    v rozmezí let 1936-1940
Počet vyrobených kusů:   10.000 ks Tokyo Artillery Arsenal, cca 2.900 ks vlastní výroba Siam (výrobní číslo 12.844 je nejvyšší zaznamenané)
Hmotnost: 3,82 Kg
Celková délka: 1020 mm
Hlaveň:  délka 511 mm, 4-drážkový vývrt
Značení zbraně: symbol Charkra a označení typu zbraně "Type 47/66" v thajštině v přední části pouzdra závěru, sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru
Bajonet: ano, typ 47
Rok pořízení zbraně: 2016
Pořizovací cena zbraně:  16.038 Kč

 

Historie zbraně

Siamská karabina Mauser Typ 47/66 je bezesporu jedna z historicky nejpozoruhodnějších zbraní mé sbírky. Historie zbraně byla až do nedávna zahalena sérií nezodpovězených otázek. Tou klíčovou byla ta otázka, proč většina z cca 55 kusů zdokumentovaných karabin má sériové číslo větší než deset tisíc, když kontrakt na dodávku karabin z Japonska byl pouze na 10.000 kusů zbraní. Další zásadní otázkou je problematika bajonetu. Kontrakt na 10.000ks karabin z roku 1904 zněl na dodávku zbraní bez možnosti uchycení bajonetu. Jak je ale možné, že na dochované karabiny lze uchytit japonský bodák, Typ 30? Ostatně karabiny jsou jedinými siamskými zbraněmi, na které lze bajonet Typ 30 uchytit. Začněme ale od začátku.
Historii zbraně můžeme datovat od přelomu 19. a 20. století, kdy jedinými relativně moderními zbraněmi siamské armády byly pušky a karabiny Mannlicher, které ale nutně potřebovaly moderní náhradu. V této době Japonsko nabídlo své pušky a karabiny Typ 30 a předložilo je Siamu k odzkoušení. Zbraně však z důvodu zjevných slabin nebyly nikdy zakoupeny a ani zavedeny do armády. Obdobně Japonci neuspěli později ani s nabídkou svých námořních pušek Typ 35. Obě tyto zbraně, pušky Typ 30 a typ 35, které byly nabízeny Siamu Japonci mám ve své sbírce také, mají vyraženou siamskou Charkru na pouzdře závěru.
Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a moderní koncepce. Za tímto účelem v roce 1899 Siam kontaktoval německého výrobce zbraní, společnost Mauser, Obendorf. Byla sestavena komise, která měla prověřit v té době všechny dostupné možnosti. Význačným členem této komise byl princ Jirapravatworadej, absolvent dánské vojenské akademie, který se později stal generálním náčelníkem štábu královské armády (pozn. nejvyšší představitel armády) a později též známý jako otec moderní Královské thajské armády. V roce 1901 Siam podepsal se společností Mauser malý kontrakt na dodávku 100ks opakovacích pušek komorovaných v siamské vojenské ráži 8mm. Tyto pušky nebyly pouhou kopií jednoho z již existujících modelů "mauserovek", ale specifickou zbraní vycházející z různých modelových řad opakovacích pušek typu Mauser. Testy zbraní byly úspěšné, avšak společnost Mauser byla v této době plně vytížena dodávkami zbraní pro německou armádu a Turecko.
Otázkou zůstává, zda na základě licence poskytnuté společností Mauser nebo "načerno", nicméně výroba pušek a karabin pro Siam známých jako "Siamské mausery" byla zahájena v Japonsku ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal. Charakteristickým znakem zbraní Siamu je tzv. Charkra. V případě pušek Typ 45, Typ 46 a karabin Typ 47 vyráběných v Japonsku se jedná o stylizované vyobrazení Siamské královské koruny krále Chulalongkorna, která je zvýrazněná slunenčími paprsky vyzařující z horní části koruny. Koruna je umístěna uvnitř kola s 12-ti břity, symbolizující mytologickou vrhací zbraň, nazývající se Charkra. Pro pozdější karabiny Typ 47/66 vlastní výroby a pro některé pušky kompletně repasované Královskou zbrojovkou v Bangkoku byla Siamská královská koruna uvnitř znaku nahrazena soustřednými kruhy. Ať už se jedná o symbol v podobě královské koruny nebo v podobě soustředných kruhů, vždy je jednotně sběrateli označován zjednodušeně jako charkra a jedná se o symbol Thajské/Siamské armády, respektive byla takto značena armádní výzbroj. U siamských Mauserů byla charkra ražena na vrchní stranu pouzdra závěru.
První kontrakt z počátku roku 1903, zněl na 20.000 kusů pušek, Typ 45, s bajonety, řemeny, krytkami ústí hlavní a munici. V tom samém roce 1903 následoval druhý kontrakt na dalších 20.000 kusů mírně modifikovaných pušek, Typ 46. Třetí kontrakt zněl na 10.000 kusů karabin. Zbraně byly vydodány v roce 1904. Zajímavostí zůstává, že v případě pušek docházelo k přejímce zbraní skupinou siamských inspektorů přímo v Japonsku, přičemž můžeme na dlouhých puškách dohledat inspekční značky siamského inspektora. Tato značka je u pušek Typ 45 a 46 vyražena na levé straně před logem výrobce Tokyo Arsenal (prolínající se kanónové koule). V případě karabin tomu již tak nebylo. Jelikož Tokyo Arsenal v případě prvních dvou kontraktů dostál požadované úrovni kvality, přítomnost siamských inspektorů již nebyla při přejímce zbraní nadále nezbytná. Proto se na těchto 10.000ks karabinách vyskytuje již jen logo výrobce, tzv. "cannon ball logo" a inspekční značka japonského inspektora, která je velikostně menší a vyskytuje se napravo od loga výrobce. Oficiální formální značení karabiny dle budhistického kalendáře je Typ 47.Již jsem se také, i v odborné literatuře, setkal se značením siamských karabin jako Typ 66. Což není správné označení. V roce 1923 začaly být téměř po dvacetileté službě pušky 45 a 46 nahrazovány modernějšími, které vycházely koncepčně z japonských pušek Arisaka 38, jenž byly do siamské armády přijaty právě pod označením právě Typ 66.
Za 60 let služby si siamské mauserovky prošly tvrdou službou, což je zjevné například i na stavu hlavně mé karabiny. Většina zbraní byla dokonce podrobena za ta léta i dvou až třem "generálkám". Zbraně byly většinou překomorovány na kalibr 8x52R (náboj vzor 66) v královské zbrojovce v Bangkoku, kde kromě hlavně byly upravovány také hledí vzhledem k plošší trajektorii letu tohoto nového náboje. Siamské pušky a karabiny sloužily v Thajsku ještě v šedesátých letech, navzdory tomu, že náhrada pušek byla zahájena již v letech dvacátých za Typ 66. Toto je jasné svědectví o brilantní koncepci těchto zbraní, výborném řemeslném zpracování a v neposlední řadě péči, které se zbraním v průběhu let aktivní služby v tropickém klimatu dostávalo.
A nyní se dostávám k otázce výrobního čísla mé zbraně, což je 12.829. Celkem je zdokumentováno cca 55ks karabin, z toho ani né 20 kusů má výrobní číslo nižší než 10.000 a ostatní mají rozsah sériových čísel převyšující právě zmíněných 10.000 s nejvyšším zaznamenaným výrobním číslem 12.844. Víme, že kontrakt na dodávku zbraní z Japonska z roku 1904 zněl na 10.000ks karabin a byly značeny sériovými čísly 1-10.000. Kým a za jakým účelem bylo tedy vyrobeno zbývajících cca 2.900 kusů karabin? V japosnkém národním archivu není žádná zmínka o jakékoliv dodatečné výrobě. Zmíněných 2.900 kusů karabin se vyznačuje několika specifickými znaky:
  • japonské logo výrobce "cannon ball logo" se na zbraních nevyskytuje. Stejně tak se na levé straně pouzdra závěru nevyskytuje finální inspekční značka, tak jak je tomu u deseti tisíc karabin ze třetího kontraktu vyráběných v Japonsku
  • na zbraních se nevyskytují ani jakékoliv jiné japonské inspekční značky. S výjimkou drobných, lehce vyměnitelných dílů, které mohly být na zbraně nainstalovány v rámci oprav či prohlídek. Na jednotlivých dílech a ani na spodní straně pouzdra závěru se taktéž neobjevují ani primární a sekundární montážní čísla, typická pro japonské zbraně
  • na většině dílů karabin je vyraženo číslování dílů v thajštině
  • všechny tyto karabiny mají vyražená sériová výrobní čísla na pouzdrech závěrů v thajštině v unifikované (ujednocené) podobě
  • strojní provedení karabin je odlišné od prvních 10.000ks vyráběných v Japonsku, zbraně nesou více viditelných znaků souvisejících s procesem obrábění
  • modření nemá tak hluboký modrý odstín jako je tomu u japonských karabin a pušek
  • všech 2.900 kusů karabin má na hlavni inspekční značku královské zbrojovky z Bangkoku (fan wheel), které se též vyskytuje na vyměněných náhradních hlavních u dlouhých pušek
  • přední hlavňová objímka je identická s puškou Typ 66, která byla vyráběná v letech 1923-1928
Do nedávna převládal názor, že zbraně byly vyrobeny v Siamu ve dvacátých letech 19. století, pravděpodobně na japonském nářadí po vydodání všech tří kontraktů uzavřených mezi Japonskem a Siamem. V návaznosti na dodávku pušek Typ 66, které neměly karabinovou verzi. I když se tato teorie jevila jako nejvíce pravděpodobná, vyplývající z dřívějšího nedostatku faktografických informací o siamských zbraních, není pravdivá. Zbraně byly skutečně vyrobeny v Siamu/Thajsku, ale až v letech 1936-1940 jako předzvěst Francouzsko-Thajské války probíhající v letech 1940 až 1941.

Zajímavosti o zbrani

značení zbraně
  • zajímavostí nepochybně zůstává, že v roce 1904, kdy byly původní karabiny zavedeny do armády, neměl Siam adekvátní výraz pro slovo karabina a tudíž byly zbraně označovány jako krátká puška
  • před prvním dubnem 1889 neměli Siamci jakýkoliv standardizovaný, vládou schválený systém značení vojenského materiálu. Do této doby označovali materiál názvem výrobce a stručnou charakteristikou. Například pušky Mannlicher 1888, které byly užívány v hojných počtech, byly jednoduše nazývány jako "TYP MANNLICHER DLOUHÁ PUŠKA"
  • mezi léty od 1.4.1889 až do 31.3.1913, než byl v Siamu zaveden budhistický kalendář, byl v Siamu užíván systém označování vojenského vybavení dle data zavedení do armády počítající se od prvního roku vládnutí královské rodiny = rok 1782 dynastie Charkri. Například v případě adopce pušek se jedná o 121. rok vlády královksé rodiny, "RATTANAKOSINSOK 121", zkráceně "ROR SOR 121",  či "R.S.121. 1782+121=1903, čili rok adopce dlouhých pušek typ 45 a 46. V přípapdě adoptování karabin vyráběných v Japonsku se jedná o 123. rok vlády královské rodiny, "Rattanakosinsok 123", též zkráceně "Ror Sor 123" a pouzdra závěrů těchto karabin jsou značena jako "R.S.123", fotogalerie Charkray, typ B. Pro konverzi data dle gregoriánského kalendáře je třeba připočítávat číslo 1781 pro data od 6. dubna do 31.12. a od 1.1. do 5.4. číslo 1782. V tomto případě 1781+123=čili  rok adopce 1904
  • po přijetí budhistického kalendáře Siamem v roce 1913 bylo nutné pozměnit již zavedené značení vojenského materiálu. Nové značení znělo na "TYP"+"MODELOVÉ OZNAČENÍ" dvěmi číslicemi vycházející z budhistického kalendáře. Přepočet mezi gregoriánským a budhistickým kalendářem je následující. V první čtvrtině roku je potřeba k letopočtu dle gregoriánského kalendáře přičíst číslo 542, čili dlouhá puška z prvního kontraktu byla označována jako Typ 45 (1903+542=2445) a dlouhá puška z druhého kontraktu, spadajících do zbývajících čtvrtin roku 1903, byla označována jako Typ 46 (1903+543=2446). Obdobně u karabin Typ 47 je  potřeba v posledních čtvrtinách roku dle gregoriánského kalendáře potřeba přičíst číslo 543, nikoliv 542 (1904+543=2447). Užívané označení existujících zbraní bylo změněno, nicméně značení na pouzdrech závěrů bylo ponecháno původní, až na vzácné výjimky, což se týkalo výhradně dlouhých pušek a nikoliv karabin. Siamský mauser byl poslední zbraní, která byla v v Siamu adopotována dle systému značení Rattanakosinsok
  • Typ 47/66 - takto byly značené karabiny vyráběné v Siamu. Dvojčíslí 66 za lomítkem indikuje komorování na siamský náboj 8mm (8x52R), označovaný též jako vzor 66, vyplývající z obdobné logiky značení dle budhistického kalendáře. Rok adopce náboje 1923+543=1966, čili vzor 66. Značení na zbrani je uvedeno na pouzdře závěru v thajštině a takto je označena i má zbraň, viz fotogalerie
  • pro úplnost a přehlednost uvádím značení pouzder závěrů pro jednotlivé varianty siamských mauserů
            Puška Typ 45
            - charkra typ A, královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 121 (v thajštině) 
            - inspekční značka typ A, siamský inspektor
            - logo výrobce cannon ball logo
            Puška Typ 46
            - charkra typ A, královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 121 (v thajštině) 
            - inspekční značka typ B, siamský inspektor
            - logo výrobce cannon ball logo
            Karabina Typ 47 (výroba Japonsko)
            - charkra typ B, královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 123 (v thajštině) 
            - inspekční značka typ C, japonský inspektor
            - logo výrobce cannon ball logo
            Karabina Typ 47/66 (výroba Siam)
            - charkra typ C, soustředné kruhy, typ 47/66 (v thajštině) 
            - inspekční značka typ D, žádná
            - logo výrobce žádné
  • když byla znovu obnovena výroba karabin v Siamu, neměli Siamci důvod dodržovat stejný systém značení dílů jako tomu bylo v případě japonské výroby. Japonci běžně značili pušky pomocí primárních a sekundárních montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Primární a sekundární čísla byla na japonských puškách běžně ražena na spodní stranu pouzdra závěru a až následně na ostatní díly jako zásobníkovou schránku/lučík, horní a spodní vyztužovací manžetu pažby, na spodní stranu krytky zásobníkové schránky, pažbu, předpažbí a krytku ústí hlavně. Hledí bylo značeno vlastním submontážním číslem, jakkoliv nesouvisejícím s primárním a sekundárním montážním číslem. Vysvětlením celého tohoto procesu může být snaha zabránit zamíchání dílů ve vlastním výrobním toku s tím, že sériové výrobní číslo bylo raženo na pouzdro závěru zbraně inspektorem až po tepelné úpravě jednotlivých dílů, modření a finální montáži. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány na "bílo", byly opět rozebrány a jednotlivé díly byly tepelně upravovány a modřeny. Primární a sekundární čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve vlastním výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na pouzdra závěrů zbraní ražena finální sériová výrobní čísla. Siamci ale zvolili systém značení jiný. Na spodní straně pouzdra závěru je vyraženo v thajštině číslo 115 (číslo dílu) a společně s ním je uvedena dvojice písmen v thajštině zkracující název instituce Chang Sang (Siamské ministerstvo zbraní) společně s interním pořadovým číslem, taktéž v thajštině. Tato značka indukuje výrobu pouzdra závěru v Siamu, kdy u zbraní vyroběných v Japonsku se na spodní straně závěru nachází pouze montážní číslo. Pro úpnost uvádím, že mnoho pušek a karabin prošlo jednou nebo i vícekrát repasí v Královské zbrojovce Bangkoku za účelem překomorování na ráži vzor 66 nebo za účelem úplné výměny hlavně a byly právě takto stejným systémem (zkráceně Chang Sang a interní pořadové číslo) označeny na hlavni v místě za hledím. Zbraně v rozsahu výrobních čísel 10.001-12.900 vyrobené v Siamu jsou na lučíku a zásobníkové schránce skrytě značeny arabskými číslicemi, korespondujícími s interním pořadovým číslem vyraženým na spodní straně pouzdra závěru. Ve fotogalerii připojuji obrázek arabských číslic na spodní straně krytky zásobníkové schránky, které jsem na zbrani nalezl
  • karabiny vyrobené v Siamu nemají na levé straně pouzdra závěrů žádné značení. Narozdíl od prvních 10.000ks karabin vyráběných v Japonsku, kde se na levé straně pouzdra závěru vyskytuje logo výrobce v podobě "cannon ball logo", společně se značkou inspektora napravo od loga
  • u siamských mauserů není uplatňováno sčíslování dílů, tak jak jej známe u klasických mauserovek. Každý díl má na zbrani své specifické číslo v thajštině. Příležitostně se lze také setkat se skutečností, že díl z jedné zbraně může být použit na zbrani jiné. Což také vyžadovalo specifické označení, jako je tomu například u přední hlavňové objímky, která je u mé karabiny identická s objímkou na pušce Typ 66. V překladu se jedná o značení "No. 66/41", což indikuje možnost použití dílu 41 (přední hlavňové objímky) mimo karabiny 47/66 také na pušce 66. Viz fotogalerie
  • plné sériové číslo je také vyraženo v thajštině na vnitřních částech pažby a předpažbí
  • na pouzdře závěru se vyskytuje pod charkrou a typovým označením 47/66 v thajštině také číslo 86 v arabských číslicích. Toto číslo bylo na zbraň vyraženo dodatečně německou importní společností, taktéž viz fotogalerie
  • dalším dodatečným označním německého importéra na zbraní je oznčení ráže "8MM SIAM" vyrežené na levou stranu pouzdra závěru. Což se ale z dnešní pohledu jeví nedostatečné, protože hlavně byly komorovány v ráži 8mm Siam 8x50R (typ 45), ale také 8x52R (typ 66)
  • i když výrobcem zbraní pro všechny 3 japonské kontrakty (dlouhá puška 45, 46 a karabina 47) byla japonská zbrojovka Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa district, Tokyo, Japan, kontrakty na dodávky siamských mauserů byly dojednány se společností Mitsui & Company, LTD.  Mitsui Bussan, Okura Shoji a Takada Shokai byly dceřinné společnosti konsorcia Taihei Kuiai, které bylo hlavním japonským exportérem zbraní. Nicméně zbraně jsou označeny logem Tokyo Arsenal v podobě "cannon ball logo"

 

Technický popis zbraně

O siamských mauserech lze obecně říci, že sdílí mnoho společných rysů s německým puškami Mauser, ale pouze z hlediska koncepčního či designu. Jednotlivé díly nejsou jakkoliv zaměnitelné s puškami typu mauser, jako je například německá puška Typ 98. Nutné změny v konstrukci lze přičíst především na vrub použité unikátní siamské ráži 8mm (resp. vzor 45 nebo také 8x50R), která byla zavedena do výzbroje v roce 1902. Pozor na fakt, že siamská ráže 8x50R je skutečně unikátní a je potřeba si ji neplést s podobným nábojem 8x50R Mannlicher. Náboje jsou nezaměnitelné a liší se především ve výšce okraje nábojnice. Závěr je uzamčen pomocí dvou ozubů v přední části, tělo závěru je opatřeno dvěma oválnými plynovými kanály, vodícím žebrem a bezpečnostním ozubem v části zadní. Klika závěru je rovná s hruškovitě tvarovaným zakončením. Vytahovač je užší než je tomu obvyklé u pušek mauser, jinak koncepčně je shodný. Ostatní díly závěru jako úderník, bicí pružina, pojistka, matice závěru a matice úderníku jsou obdobné jako na modelu Mauser 98, ale rozměrově jsou s puškou Mauser 98 neshodné a tudíž nezaměnitelné. Závěr se výrazně vyklá v otevřené poloze, což ale není z nedostatku preciznosti výroby, ale důkazem konstrukce zbraně pro použití v bojových podmínkách. Tento jev vymizí při uzamčení závěru v přední poloze. Pouzdro závěru má v pravé části drážku pro vytahovač, svislou vodící drážku pro nabíjení pomocí klipu a na levé straně výřez pro palec. Na "můstku" pouzdra závěru je vyraženo sériové výrobní číslo v thajštině, čtené z leva doprava. V přední části pouzdra závěru je vyraženo modelové označení zbraně "Typ 47/66", stejně tak v thajštině a symbol charkra. Hledí karabin je cejchováno od 300 do 1500m, přičemž bojová pozice (jezdec úplně vzadu) odpovídala vzdálenosti 200 metrů. Hledí u karabin vyrobených v Siamu byla cejchována již přímo na vzor náboje 66, který má plošší trajektorii letu. U dlouhých pušek překomorovaných na náboj vzor 66 docházelo k uříznutí vrchní části základny hledí právě z důvodu změny trajektorie náboje, což lze identifikovat tím, že thajské číslice na základně hledí jsou neuplné (uříznutzé). Zajímavá je jistě fotografie třech typů hledí, které mám na mauserovských puškách ve své sbírce a to cejchované v arabských číslicích, perštině a thajštině, viz fotogalerie. Oko pro uchycení řemenu je umístěno na levé straně zadní části pažby a na levé straně zadní hlavňové objímky. Siamské zbraně byly opatřeny několika typy povrchových úprav. Modřením, použitým na většině dílů (závěr, pouzdro závěru, hlaveň a jiné). Dále leštěním do vysokého lesku, kdy díly zůstávají v barvě kovu. V tomto případě se jedná o překvapivě odolnou povrchovou úpravu a takto ošetřené díly i po cca sto letech vypadají, jako by byly nedávno vyrobeny. Takto ošetřené jsou na siamských mauserech díly jakou jsou pružina hledí, různé čepy, vytěráková tyčka a jiné. Poslední užívanou metodou bylo kalení dílů s krátkodobým ošetřením chemickou pastou, které zanechávalo po jejím odstranění zlatavý či bronzový odstín. Tento způsob povrchové úpravy byl používán pouze u spouští siamských mauserů. Hlavní odlišnosti mezi siamskými mausery a běžně známými puškami mauser obdobné koncepce jsou následující:
 
Prachová krytka
 
výrazným specifikem zbraně je posuvná prachová krytka "japonského stylu". Obě strany pouzdra závěru jsou opatřeny jemnými kolejničkami, které zapadají do prolisů v prachové krytce a slouží k vedení jejího posunu vřed a vzad. Pouzdro závěru na pravé straně je opatřeno dvěma oválnými otvory s náběhy, do kterých zapadá výstupek na vnitřní straně prachové krytky a zajištuje ji v přední nebo zadní poloze proti nechtěnému pohybu. Krytka může být uvolněna a posunuta mírným tlakem na krytku ve směru jejího pohybu a jejím přizvednutím. Tak, aby krytka mohla být chycena prsty, je opatřena zádržkou půlkruhového tvaru. Závěrem lze pohybovat, respektive ho otevírat nebo uzamykat, s krytkou v přední i zadní poloze. Krytka však v uzavřené poloze brání nabíjení či vyprázdnění zásobníkové schránky, tudíž z logiky věci vyplývá, že musí být krytka pro tyto operace výlučně v přední poloze. Prachová krytka je dílem japonského dělostřeleckého kapitána, jménem Kijiro Nambu, předního japonského konstruktéra zbraní. Poprvé byla použita na námořním modelu japonské pušky Typ 35, přijaté do výzbroje v roce 1902. Což zhruba odpovídá době, kdy byla v konečné fázi vývoje dlouhá puška Siamu. Později byl koncept designu prachové krytku změněn tak, že se posouvala společně se závěrem zbraně (viz Arisaka Typ 38 nebo Typ 99). U siamských mauserovek a také pušky Typ 35 je však vyžadován separátní pohyb pro otevření nebo zavření prachové krytky. Určitě stojí za zmínku, že princip krytky závěru můžeme v dnešní době nalézt u celé řady moderních zbraní, jako je naříklad americká M-4/M-16
 

Dvoudílná manžeta, pažba

dalším specifikem těchto zbraní, typicky japonským, je dvoudílná manžeta na spodní i horní straně pažby, vyztužující relativně subtilní pažbu v místě pistolové rukojeti. Obdobné řešení je použité na japonských zbraních Typ 30, 38 nebo 35. Manžeta byla odpovědí na chronické praskání pažeb u pušek Arisaka 30, které byly vyráběné z relativně lehkého a málo pevného japonského ořešáku. Horní a spodní část manžety je spojena v zadní části šroubem, který prochází pažbou. Dalším typickým prvkem japonských pušek a karabin byla dvoudílná pažba. Z hlediska karabin byla pravděpodobně u třetího japonského kontraktu použita dvoudílná konstrukce pažby, do dnešní doby se ale žádná taková nedochovala. Na karabinách vyráběných v Siamu byla, včetně té mé, užita výhradně jednodílná konstrukce pažby. Důvodem byla dostupnost vysoce jakostních pevných dřev na výrobu pažeb v Thajsku. V zásadě byla používána u karabin vyráběných v Siamu tato dvojice dřev a to týk a filipínský mahagon. Pažba mé karabiny je vyrobena z mahagonu, který je tmavě červeno-hnědý, narozdíl od světlého týku. Pažba je lakovaná šelakem (přírodní živicí). Botka pažby obsahuje uzavíratelný otvor, který sloužil k uložení krytky ústí hlavně v otvoru pažby. Otvor v botce byl chráněn výklopnými dvířky.

Zásobníková schránka

Siamci byly nespokojeni s vypouštěním dna zásobníkové schránky. Kavaléristé byly zvyklí nosit při jízdě na koních ochranné rukavice, kdy mohlo dojít k nechtěnému zmáčknutí tlačky záchytu zásobníkové schránky, umístěné uvnitř lučíku spouště. A následnému otevření zásobníkové schránky. Řešením u karabin bylo přesunutí tlačky záchytu před dno zásobníkové schránky. Měla obdélníkový tvar s vroubkováním. Tímto úkolem byl pověřen kapitán Nambu, v té době přidělený k oddělení malých zbraní japonské zbrojovky

Vytěráková tyčka

nevím, co Siamci s vytěrákovými tyčkami dělali, ale nezanamenal jsem zmínku o dochované karabině s originální vytěrákovou tyčkou. Já jsem si nechal v USA vyrobit repliku vytěrákové tyčky dle dochované výrobní dokumentace. Tyčka byla 381 m dlouhá a šroubovaná do přední hlavňové objímky po vzoru pušky Typ 66

Hlaveň

další odlišností mezi siamskými mausery od typických mauserovek, opět na japonský způsob, je postupně zužující se hlaveň (kónického tvaru), kde u klasických mauserovek dochází ke změně v průřezu skokově

Bajonet Typ 47

celková délka: 513 mm
délka čepele: 397 mm
 
Víme, že Siamu v roce 1904 žádné bajonety společně s karabinami Japonskem dodány nebyly. Původní karabiny vyráběné v Japonsku ani možnost uchycení bajonetu neměly. Důvodem bylo, že kavalérie byla v té době vybavena šavlí a nepotřebovala žádnou další bodnou, či sečnou zbraň. Až v roce 1928 bylo Siamu dodáno Japonskem 5.000ks bajonetů, Typ 30. Nabízí se otázka, na jakou zbraň měl být bajonet použit. Siam nedisponoval japonskými puškami Arisaka Typ 30, stejně tak ani námořní puškou Typ 35, na které by bajonet pasoval. Bajonet ale nepasuje ani na siamskou pušku Typ 66, která měla sloužit od roku 1923 jako náhrada již zavedených armádních pušek Typ 45, resp. 46, ale ani na samotné pušky Typ 45/46. Jedinou siamskou zbraní, na kterou lze bajonet typ 30 uchytit je právě karabina.
Vysvětlení je takové, že karabiny novější výroby ze Siamu Typ 47/66 byly vyrobeny po vzoru pušky Typ 66 s přední hlavňovou objímkou s možností uchycení bajonetu a tyčkou šroubovanou do této objímky, přední hlavňová objímka je u obou zbraní (Typ 66 a Typ 47/66) identická. Již existující karabiny Typ 47 z japonské dodávky byly takto upraveny v rámci inspekčních prohlídek. A zmiňovaných 5.000ks bajonetů bylo pravděpodobně objednáno pro jednotky, které nebyly vybaveny šavlí, jako tomu bylo u kavalérie. Siam potřeboval vzheldem k počtu vyrobených karabin cca 13.000ks bajonetů, ale v Japonsku jich bylo vyrobeno pouze 5.000ks. Lze předpokládat, že zbývající bajonety byly vyrobeny v Siamu královskou zbrojovkou v Bangkoku, kde probíhala výroba náhradních bajonetů Typ 66 a tudíž Siam disponoval vlastními výrobními kapacitami pro výrobu bajonetu typ 47. Výrobcem japonských 5.000ks bajonetů Typ 47 byla zbrojovka Tokyo Army Arsenal, která vznikla přejmenováním svého předchůdce Tokyo Artillery Arsenal v rámci restrukturalizace zbrojního systému v Japonsku. Bajonety byly identické jako bajonety typ 30 ranné výroby, s celkovou délkou 513mm a délkou čepele 397mm. Čepel byla drážkovaná, střenky dřevěné, záštita byla zahnutá. Jediným výrazným rozdílem mezi bajonetem Typ 47 a japonským bajonetem Typ 30 zůstává způsob uchycení pochvy k závěsníku, kdy bajonet Typ 47 má pochvu opatřenou klasickým mauserovským "L" a u bajonetu typ 30 je skrz očko pochvy provlíknutý řemínek zajištěný přezkou. Informace o technických parametrech bajonetu čerpám z literatury, bajonet nevlastním. Ostatně to ale vypadá, že žádný originální bajonet z pěti tisícové série se do dnešní doby nedochoval. Veškeré zdokumentované bajonety byly postupem času repasovány v kráslovské zbrojovce v Bangkoku. Sériová čísla bajonetů byla odstraněna, stejně tak i přejímací značka a logo výrobce Tokyo Army Arsenal. Bajonety mají po repasi na levé straně čepele vyraženy značku Chang Sang (Siamské ministerstvo zbraní) a několikamístné interní zakázkové číslo. Oficiální označení bajonetu znělo Daap Bplaai Bpeun Lek San Baep Song Pan See Roi See Sip Jet, čili bajonet Typ 2447 pro krátkou pušku, zkráceně Typ 47.