Mauser 47/66 Siam
Země původu: | Siam (dnešní Thajsko) |
Ráže: | 8 x 52R (typ 66) |
Kapacita schránky: | 5 nábojů, nabíjená pomocí klipu |
Typ zbraně: | opakovací, rotační závěr |
Výrobce: | vlastní výroba Siam |
Další výrobci: | Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa District, Tokyo Japan (distributor společnost Mitsui & Company, LTD) do sériového čísla 10.000, kontrakt z roku 1904 zbraně označeny na levé straně pouzdra závěru logem výrobce "cannon ball logo" |
Sériové číslo: | 12.829 |
Rok výroby: | v rozmezí let 1936-1940 |
Počet vyrobených kusů: | 10.000 ks Tokyo Artillery Arsenal, cca 2.900 ks vlastní výroba Siam (výrobní číslo 12.844 je nejvyšší zaznamenané) |
Hmotnost: | 3,82 Kg |
Celková délka: | 1020 mm |
Hlaveň: | délka 511 mm, 4-drážkový vývrt |
Značení zbraně: | symbol Charkra a označení typu zbraně "Type 47/66" v thajštině v přední části pouzdra závěru, sériové výrobní číslo v thajštině v zadní části pouzdra závěru |
Bajonet: | ano, typ 47 |
Rok pořízení zbraně: | 2016 |
Pořizovací cena zbraně: | 16.038 Kč |
Fotogalerie

Karabina 47/66

Karabina 47/66

3 typy hledí-peruánský, perský a siamský Mauser

Sériové výrobní číslo 12.829

Označení ráže

Charkra, Typ 47/66, importní značka

Otevřená prachová krytka

Otevřená prachová krytka

Zavřená prachová krytka

Tlačka záchytu zásobníkové schránky

Oko řemenu - pažba

Oko řemenu - hlavňová objímka

No. 66/41 na přední hlavňové objímce

Značení zásobníkové schránky

Charkry

Inspekční značky
Historie zbraně
Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a moderní koncepce. Za tímto účelem v roce 1899 Siam kontaktoval německého výrobce zbraní, společnost Mauser, Obendorf. Byla sestavena komise, která měla prověřit v té době všechny dostupné možnosti. Význačným členem této komise byl princ Jirapravatworadej, absolvent dánské vojenské akademie, který se později stal generálním náčelníkem štábu královské armády (pozn. nejvyšší představitel armády) a později též známý jako otec moderní Královské thajské armády. V roce 1901 Siam podepsal se společností Mauser malý kontrakt na dodávku 100ks opakovacích pušek komorovaných v siamské vojenské ráži 8mm. Tyto pušky nebyly pouhou kopií jednoho z již existujících modelů "mauserovek", ale specifickou zbraní vycházející z různých modelových řad opakovacích pušek typu Mauser. Testy zbraní byly úspěšné, avšak společnost Mauser byla v této době plně vytížena dodávkami zbraní pro německou armádu a Turecko.
- japonské logo výrobce "cannon ball logo" se na zbraních nevyskytuje. Stejně tak se na levé straně pouzdra závěru nevyskytuje finální inspekční značka, tak jak je tomu u deseti tisíc karabin ze třetího kontraktu vyráběných v Japonsku
- na zbraních se nevyskytují ani jakékoliv jiné japonské inspekční značky. S výjimkou drobných, lehce vyměnitelných dílů, které mohly být na zbraně nainstalovány v rámci oprav či prohlídek. Na jednotlivých dílech a ani na spodní straně pouzdra závěru se taktéž neobjevují ani primární a sekundární montážní čísla, typická pro japonské zbraně
- na většině dílů karabin je vyraženo číslování dílů v thajštině
- všechny tyto karabiny mají vyražená sériová výrobní čísla na pouzdrech závěrů v thajštině v unifikované (ujednocené) podobě
- strojní provedení karabin je odlišné od prvních 10.000ks vyráběných v Japonsku, zbraně nesou více viditelných znaků souvisejících s procesem obrábění
- modření nemá tak hluboký modrý odstín jako je tomu u japonských karabin a pušek
- všech 2.900 kusů karabin má na hlavni inspekční značku královské zbrojovky z Bangkoku (fan wheel), které se též vyskytuje na vyměněných náhradních hlavních u dlouhých pušek
- přední hlavňová objímka je identická s puškou Typ 66, která byla vyráběná v letech 1923-1928
Zajímavosti o zbrani
- zajímavostí nepochybně zůstává, že v roce 1904, kdy byly původní karabiny zavedeny do armády, neměl Siam adekvátní výraz pro slovo karabina a tudíž byly zbraně označovány jako krátká puška
- před prvním dubnem 1889 neměli Siamci jakýkoliv standardizovaný, vládou schválený systém značení vojenského materiálu. Do této doby označovali materiál názvem výrobce a stručnou charakteristikou. Například pušky Mannlicher 1888, které byly užívány v hojných počtech, byly jednoduše nazývány jako "TYP MANNLICHER DLOUHÁ PUŠKA"
- mezi léty od 1.4.1889 až do 31.3.1913, než byl v Siamu zaveden budhistický kalendář, byl v Siamu užíván systém označování vojenského vybavení dle data zavedení do armády počítající se od prvního roku vládnutí královské rodiny = rok 1782 dynastie Charkri. Například v případě adopce pušek se jedná o 121. rok vlády královksé rodiny, "RATTANAKOSINSOK 121", zkráceně "ROR SOR 121", či "R.S.121. 1782+121=1903, čili rok adopce dlouhých pušek typ 45 a 46. V přípapdě adoptování karabin vyráběných v Japonsku se jedná o 123. rok vlády královské rodiny, "Rattanakosinsok 123", též zkráceně "Ror Sor 123" a pouzdra závěrů těchto karabin jsou značena jako "R.S.123", fotogalerie Charkray, typ B. Pro konverzi data dle gregoriánského kalendáře je třeba připočítávat číslo 1781 pro data od 6. dubna do 31.12. a od 1.1. do 5.4. číslo 1782. V tomto případě 1781+123=čili rok adopce 1904
- po přijetí budhistického kalendáře Siamem v roce 1913 bylo nutné pozměnit již zavedené značení vojenského materiálu. Nové značení znělo na "TYP"+"MODELOVÉ OZNAČENÍ" dvěmi číslicemi vycházející z budhistického kalendáře. Přepočet mezi gregoriánským a budhistickým kalendářem je následující. V první čtvrtině roku je potřeba k letopočtu dle gregoriánského kalendáře přičíst číslo 542, čili dlouhá puška z prvního kontraktu byla označována jako Typ 45 (1903+542=2445) a dlouhá puška z druhého kontraktu, spadajících do zbývajících čtvrtin roku 1903, byla označována jako Typ 46 (1903+543=2446). Obdobně u karabin Typ 47 je potřeba v posledních čtvrtinách roku dle gregoriánského kalendáře potřeba přičíst číslo 543, nikoliv 542 (1904+543=2447). Užívané označení existujících zbraní bylo změněno, nicméně značení na pouzdrech závěrů bylo ponecháno původní, až na vzácné výjimky, což se týkalo výhradně dlouhých pušek a nikoliv karabin. Siamský mauser byl poslední zbraní, která byla v v Siamu adopotována dle systému značení Rattanakosinsok
- Typ 47/66 - takto byly značené karabiny vyráběné v Siamu. Dvojčíslí 66 za lomítkem indikuje komorování na siamský náboj 8mm (8x52R), označovaný též jako vzor 66, vyplývající z obdobné logiky značení dle budhistického kalendáře. Rok adopce náboje 1923+543=1966, čili vzor 66. Značení na zbrani je uvedeno na pouzdře závěru v thajštině a takto je označena i má zbraň, viz fotogalerie
- pro úplnost a přehlednost uvádím značení pouzder závěrů pro jednotlivé varianty siamských mauserů
- když byla znovu obnovena výroba karabin v Siamu, neměli Siamci důvod dodržovat stejný systém značení dílů jako tomu bylo v případě japonské výroby. Japonci běžně značili pušky pomocí primárních a sekundárních montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Primární a sekundární čísla byla na japonských puškách běžně ražena na spodní stranu pouzdra závěru a až následně na ostatní díly jako zásobníkovou schránku/lučík, horní a spodní vyztužovací manžetu pažby, na spodní stranu krytky zásobníkové schránky, pažbu, předpažbí a krytku ústí hlavně. Hledí bylo značeno vlastním submontážním číslem, jakkoliv nesouvisejícím s primárním a sekundárním montážním číslem. Vysvětlením celého tohoto procesu může být snaha zabránit zamíchání dílů ve vlastním výrobním toku s tím, že sériové výrobní číslo bylo raženo na pouzdro závěru zbraně inspektorem až po tepelné úpravě jednotlivých dílů, modření a finální montáži. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány na "bílo", byly opět rozebrány a jednotlivé díly byly tepelně upravovány a modřeny. Primární a sekundární čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve vlastním výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na pouzdra závěrů zbraní ražena finální sériová výrobní čísla. Siamci ale zvolili systém značení jiný. Na spodní straně pouzdra závěru je vyraženo v thajštině číslo 115 (číslo dílu) a společně s ním je uvedena dvojice písmen v thajštině zkracující název instituce Chang Sang (Siamské ministerstvo zbraní) společně s interním pořadovým číslem, taktéž v thajštině. Tato značka indukuje výrobu pouzdra závěru v Siamu, kdy u zbraní vyroběných v Japonsku se na spodní straně závěru nachází pouze montážní číslo. Pro úpnost uvádím, že mnoho pušek a karabin prošlo jednou nebo i vícekrát repasí v Královské zbrojovce Bangkoku za účelem překomorování na ráži vzor 66 nebo za účelem úplné výměny hlavně a byly právě takto stejným systémem (zkráceně Chang Sang a interní pořadové číslo) označeny na hlavni v místě za hledím. Zbraně v rozsahu výrobních čísel 10.001-12.900 vyrobené v Siamu jsou na lučíku a zásobníkové schránce skrytě značeny arabskými číslicemi, korespondujícími s interním pořadovým číslem vyraženým na spodní straně pouzdra závěru. Ve fotogalerii připojuji obrázek arabských číslic na spodní straně krytky zásobníkové schránky, které jsem na zbrani nalezl
- karabiny vyrobené v Siamu nemají na levé straně pouzdra závěrů žádné značení. Narozdíl od prvních 10.000ks karabin vyráběných v Japonsku, kde se na levé straně pouzdra závěru vyskytuje logo výrobce v podobě "cannon ball logo", společně se značkou inspektora napravo od loga
- u siamských mauserů není uplatňováno sčíslování dílů, tak jak jej známe u klasických mauserovek. Každý díl má na zbrani své specifické číslo v thajštině. Příležitostně se lze také setkat se skutečností, že díl z jedné zbraně může být použit na zbrani jiné. Což také vyžadovalo specifické označení, jako je tomu například u přední hlavňové objímky, která je u mé karabiny identická s objímkou na pušce Typ 66. V překladu se jedná o značení "No. 66/41", což indikuje možnost použití dílu 41 (přední hlavňové objímky) mimo karabiny 47/66 také na pušce 66. Viz fotogalerie
- plné sériové číslo je také vyraženo v thajštině na vnitřních částech pažby a předpažbí
- na pouzdře závěru se vyskytuje pod charkrou a typovým označením 47/66 v thajštině také číslo 86 v arabských číslicích. Toto číslo bylo na zbraň vyraženo dodatečně německou importní společností, taktéž viz fotogalerie
- dalším dodatečným označním německého importéra na zbraní je oznčení ráže "8MM SIAM" vyrežené na levou stranu pouzdra závěru. Což se ale z dnešní pohledu jeví nedostatečné, protože hlavně byly komorovány v ráži 8mm Siam 8x50R (typ 45), ale také 8x52R (typ 66)
- i když výrobcem zbraní pro všechny 3 japonské kontrakty (dlouhá puška 45, 46 a karabina 47) byla japonská zbrojovka Tokyo Artillery Arsenal, Koishikawa district, Tokyo, Japan, kontrakty na dodávky siamských mauserů byly dojednány se společností Mitsui & Company, LTD. Mitsui Bussan, Okura Shoji a Takada Shokai byly dceřinné společnosti konsorcia Taihei Kuiai, které bylo hlavním japonským exportérem zbraní. Nicméně zbraně jsou označeny logem Tokyo Arsenal v podobě "cannon ball logo"
Technický popis zbraně
Dvoudílná manžeta, pažba
dalším specifikem těchto zbraní, typicky japonským, je dvoudílná manžeta na spodní i horní straně pažby, vyztužující relativně subtilní pažbu v místě pistolové rukojeti. Obdobné řešení je použité na japonských zbraních Typ 30, 38 nebo 35. Manžeta byla odpovědí na chronické praskání pažeb u pušek Arisaka 30, které byly vyráběné z relativně lehkého a málo pevného japonského ořešáku. Horní a spodní část manžety je spojena v zadní části šroubem, který prochází pažbou. Dalším typickým prvkem japonských pušek a karabin byla dvoudílná pažba. Z hlediska karabin byla pravděpodobně u třetího japonského kontraktu použita dvoudílná konstrukce pažby, do dnešní doby se ale žádná taková nedochovala. Na karabinách vyráběných v Siamu byla, včetně té mé, užita výhradně jednodílná konstrukce pažby. Důvodem byla dostupnost vysoce jakostních pevných dřev na výrobu pažeb v Thajsku. V zásadě byla používána u karabin vyráběných v Siamu tato dvojice dřev a to týk a filipínský mahagon. Pažba mé karabiny je vyrobena z mahagonu, který je tmavě červeno-hnědý, narozdíl od světlého týku. Pažba je lakovaná šelakem (přírodní živicí). Botka pažby obsahuje uzavíratelný otvor, který sloužil k uložení krytky ústí hlavně v otvoru pažby. Otvor v botce byl chráněn výklopnými dvířky.
Zásobníková schránka
Siamci byly nespokojeni s vypouštěním dna zásobníkové schránky. Kavaléristé byly zvyklí nosit při jízdě na koních ochranné rukavice, kdy mohlo dojít k nechtěnému zmáčknutí tlačky záchytu zásobníkové schránky, umístěné uvnitř lučíku spouště. A následnému otevření zásobníkové schránky. Řešením u karabin bylo přesunutí tlačky záchytu před dno zásobníkové schránky. Měla obdélníkový tvar s vroubkováním. Tímto úkolem byl pověřen kapitán Nambu, v té době přidělený k oddělení malých zbraní japonské zbrojovky
Vytěráková tyčka
nevím, co Siamci s vytěrákovými tyčkami dělali, ale nezanamenal jsem zmínku o dochované karabině s originální vytěrákovou tyčkou. Já jsem si nechal v USA vyrobit repliku vytěrákové tyčky dle dochované výrobní dokumentace. Tyčka byla 381 m dlouhá a šroubovaná do přední hlavňové objímky po vzoru pušky Typ 66
Hlaveň
další odlišností mezi siamskými mausery od typických mauserovek, opět na japonský způsob, je postupně zužující se hlaveň (kónického tvaru), kde u klasických mauserovek dochází ke změně v průřezu skokově