Popis pušek typ 45 a 46 se do značné míry shoduje s popisem karabiny typ 47 na mém webu. Historii zbraní můžeme datovat od přelomu 19. a 20. století, kdy jedinými relativně moderními zbraněmi siamské armády byly pušky a karabiny Mannlicher, které ale nutně potřebovaly moderní náhradu. V této době Japonsko nabídlo své pušky a karabiny Typ 30 a předložilo je Siamu k odzkoušení. Zbraně však z důvodu zjevných slabin nebyly nikdy zakoupeny a ani zavedeny do armády. Obdobně Japonci neuspěli později ani s nabídkou svých námořních pušek Typ 35. Obě tyto zbraně, pušky Typ 30 a typ 35, které byly nabízeny Siamu Japonci mám ve své sbírce také, mají vyraženou siamskou Charkru na pouzdře závěru. Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a moderní koncepce. Za tímto účelem v roce 1899 Siam kontaktoval německého výrobce zbraní, společnost Mauser, Obendorf. Byla sestavena komise, která měla prověřit v té době všechny dostupné možnosti. Význačným členem této komise byl princ Jirapravatworadej, absolvent dánské vojenské akademie, který se později stal generálním náčelníkem štábu královské armády (pozn. nejvyšší představitel armády) a později též známý jako otec moderní Královské thajské armády. V roce 1901 Siam podepsal se společností Mauser malý kontrakt na dodávku 100ks opakovacích pušek komorovaných v siamské vojenské ráži 8mm. Tyto pušky nebyly pouhou kopií jednoho z již existujících modelů "mauserovek", ale specifickou zbraní vycházející z různých modelových řad opakovacích pušek typu Mauser. Testy zbraní byly úspěšné, avšak společnost Mauser byla v této době plně vytížena dodávkami zbraní pro německou armádu a Turecko. Otázkou zůstává, zda na základě licence poskytnuté společností Mauser nebo "načerno", nicméně výroba pušek a karabin pro Siam známých jako "Siamské mausery" byla zahájena v Japonsku ve zbrojovce Tokyo Artillery Arsenal. Dlouhá puška byla přijata do siamské armády v roce 1903. Charakteristickým znakem zbraní Siamu je tzv. Charkra. V případě pušek Typ 45, Typ 46 a karabin Typ 47 vyráběných v Japosnku se jedná o stylizované vyobrazení Siamské královské koruny krále Chulalongkorna, která je zvýrazněná slunenčími paprsky vyzařující z horní části koruny. Koruna je umístěna uvnitř kola s 12-ti břity, symbolizující mytologickou vrhací zbraň, nazývající se Charkra. Pro pozdější karabiny Typ 47/66 vlastní výroby a pro některé pušky kompletně repasované Královskou zbrojovkou v Bangkoku byla Siamská královská koruna uvnitř znaku nahrazena soustřednými kruhy. Ať už se jedná o symbol v podobě královské koruny nebo v podobě soustředných kruhů, vždy je jednotně sběrateli označován zjednodušeně jako charkra a jedná se o symbol Thajské/Siamské armády, respektive byla takto značena armádní výzbroj. U siamských Mauserů byla charkra ražena na vrchní stranu pouzdra závěru.

značení zbraní Siamu typu Mauser

 

            Puška Typ 45

            - charkra typ A, královská koruna se slunečními paprsky, R.S. 121 (v thajštině) 

            - inspekční značka typ A, siamský inspektor

            - logo výrobce cannon ball logo

technické řešení siamských pušek 45+46

 

V případě siamských pušek 45 a 46 se jedná z technického hlediska o unikátní zbraně, kde byly kombinovány konstrukční prvky německých pušek Mauser z let 1901/1902 společně s prvky japonských pušek Arisaka. Na první pohled nejvýraznější odlišností oproti puškám Mauser, tak jak je obecně známe, je užití prachové krytky užívané Japonci. Obě strany pouzdra závěru jsou opatřeny jemnými kolejničkami, které zapadají do prolisů v prachové krytce a slouží k vedení jejího posunu vřed a vzad. Pouzdro závěru na pravé straně je opatřeno dvěma oválnými otvory s náběhy, do kterých zapadá výstupek na vnitřní straně prachové krytky a zajištuje ji v přední nebo zadní poloze proti nechtěnému pohybu. Krytka může být uvolněna a posunuta mírný tlakem na krytku ve směru jejího pohybu a jejím přizvednutím. Tak, aby krytka mohla být chycena prsty, je opatřena zádržkou půlkruhového tvaru. Závěrem lze pohybovat, respektive ho otevírat nebo uzamykat, s krytkou v přední i zadní poloze. Krytka však v uzavřené poloze brání nabíjení či vyprázdnění zásobníkové schránky, tudíž z logiky věci vyplývá, že musí být krytka pro tyto operace výlučně v přední poloze. Prachová krytka je dílem japonského dělostřeleckého kapitána, jménem Kijiro Nambu, předního japonského konstruktéra zbraní. Poprvé byla použita na námořním modelu japonské pušky Typ 35, přijaté do výzbroje v roce 1902. Což zhruba odpovídá době, kdy byla v konečné fázi vývoje dlouhá puška Siamu. Později byl koncept designu prachové krytku změněn tak, že se posouvala společně se závěrem zbraně (viz Arisaka 38 nebo 99). U siamských mauserovek a také pušky Typ 35 je však vyžadován separátní pohyb pro otevření nebo zavření prachové krytky. Dalším, typicky japonským prvkem, je užití dvoudílné pažby a dvoudílné manžety na spodní i horní straně pažby, vyztužující relativně subtilní pažbu v místě pistolové rukojeti. Obdobné řešení je použité na japonských zbraních Typ 30, 38 nebo 35. Manžeta byla odpovědí na chronické praskání pažeb u pušek Arisaka 30, které byly vyráběné z relativně lehkého a málo pevného japonského ořešáku. Horní a spodní část manžety je spojena v zadní části šroubem, který prochází pažbou. Dvoudílné požby a manžety se nevyskytovaly u prvního kontraktu na dodávku 20.000ks a byly implementovány až v průběhu výroby zbraní druhého kontraktu. Další odlišností siamských mauserů od typických mauserovek, opět na japonský způsob, je postupně zužující se hlaveň (kónického tvaru), kde u většiny mauserovek dochází ke změně v průřezu skokově. Pouze u jedné pušky mám vytěrákovou tyčku. Tyčky byly 396mm dlouhé, lesklé, ponechané v barvě kovu, se závitem na jednom konci a otvorem na konci druhém. Pažba má v zadní části otvor, do kterého lze zasunout skrze botku krytku, která zároveň chrání jak ústí hlavně, tak i mušku. Otvor v botce je chráněn pomocí výklopných dvířek.

Navzdory přítomnosti konstrukčních prvků z japonských zbraní nezapřou siamské mauserovky svůj původ u německých pušek mauser 1896 či 1898. Podobnost je ale spíše koncepční či designová. Jednotlivé díly nejsou jakkoliv zaměnitelné s puškami typu mauser. Nutné změny v konstrukci lze přičíst především na vrub použité unikátní siamské ráži 8mm (resp. vzor 45 nebo také 8x50R), která byla zavedena do výzbroje v roce 1902. Pozor na fakt, že siamská ráže 8x50R je skutečně unikátní a je potřeba si ji neplést s podobným nábojem 8x50R Mannlicher. Náboje jsou nezaměnitelné a liší se především ve výšce okraje nábojnice. Závěr je uzamčen pomocí dvou ozubů v přední části, tělo závěru je opatřeno dvěma oválnými plynovými kanály, vodícím žebrem a bezpečnostním ozubem v části zadní. Klika závěru je rovná s hruškovitě tvarovaným zakončením. Vytahovač je užší než je tomu obvyklé u pušek mauser, jinak koncepčně je shodný. Ostatní díly závěru jako úderník, bicí pružina, pojistka, matice závěru a matice úderníku jsou obdobné jako na modelu Mauser 98, ale rozměrově jsou s puškou Mauser 98 neshodné a tudíž nezaměnitelné. Závěr se výrazně vyklá v otevřené poloze, což ale není z nedostatku preciznosti výroby, ale důkazem konstrukce zbraně pro použití v bojových podmínkách. Tento jev vymizí při uzamčení závěru v přední poloze. Pouzdro závěru má v pravé části drážku pro vytahovač, svislou vodící drážku pro nabíjení pomocí klipu a na levé straně výřez pro palec. Na "můstku" pouzdra závěru je vyraženo sériové výrobní číslo v thajštině, čtené z leva doprava. V přední části pouzdra závěru je vyraženo modelové označení zbraně také v thajštině a symbol charkra. Hledí je cejchováno od 200 do 2000m.  U dlouhých pušek překomorovaných na náboj vzor 66 docházelo k uříznutí vrchní části základny hledí z důvodu změny trajektorie náboje, což lze identifikovat tím, že thajské číslice na základně hledí jsou neuplné (uříznutzé). Siamské zbraně byly opatřeny několika typy povrchových úprav. Modřením, použitým na většině dílů (závěr, pouzdro závěru, hlaveň a jiné). Dále leštěním do vysokého lesku, kdy díly zůstávají v barvě kovu. V tomto případě se jedná o překvapivě odolnou povrchovou úpravu a takto ošetřené díly i po cca sto letech vypadají, jako by byly nedávno vyrobeny. Takto ošetřené jsou na siamských mauserech díly jako jsou pružina hledí, různé čepy, vytěráková tyčka a jiné. Poslední užívanou metodou bylo kalení dílů s krátkodobým ošetřením chemickou pastou, které zanechávalo po jejím odstranění zlatavý či bronzový odstín. Tento způsob povrchové úpravy byl používán pouze u spouští siamských mauserů.