Zajímavosti o zbrani
Arisaka Typ 44 je verzí karabiny Typ 38 s integrovaným sklopným bajonetem, určená pro kavalérii. Komorována je na japonský náboj 6,5x50 mm, stejně jako pušky a karabiny Arisaka Typ 38. Pušky i karabiny Arisaka Typ 38 sloužily v japonské armádě od roku 1905 a Japonci s nimi byli spokojeni, byly to dobré zbraně. Karabiny byly v zásadě ale nevhodné pro oddíly kavalérie. Průměrný Japonec byl na začátku 20. století vysoký pouhých 1,6 metru a byl subtilní postavy. Na koni vybaven karabinou Typ 38, šavlí a bajonetem Typ 30 znamenalo, že byl značně přetížen. Nemluvě o situaci, kdy by si měl za jízdy na koni bajonet na karabinu nasadit. Bojeschopnost takového vojáka byla značně snížena.
Zbrojovka Tokyo Arsenal tento problém vyřešila tak, že integrovala do jedné zbraně karabinu i bajonet. Karabina byla oficiálně přijata do výzbroje japonské armády v roce 1911 pod označení "Karabina Typ 44", kdy je i takto značena na pouzdře závěru v kanji znacích. Označení 44 odkazuje na 44. rok vládnutí císaře období Meiji, odpovídající našemu roku 1911 dle gregoriánského kalendáře. Jedná se tedy o upravenou verzi úspěšné karabiny Arisaka Typ 38 s pevně uchyceným sklopným bajonetem o délce 400 mm (měřena samotná délka bajonetu bez základny). Některé konstrukční prvky z původní Arisaky zůstaly nezměněny, jako závěr a způsob jeho uzamykání, zásobníková schránka nebo prachová krytka. Stejně tak i uchycení řemenu zůstalo na levé straně pažby. Kavaléristé sle karabinu nosili diagonálně napříč přes záda a to tak, že ústí hlavně směřovalo poměrně vysoko nad jejich levé rameno. Za tímto účelem je přední oko pro uchycení řemenu u karabiny Typ 44 vyosené do strany. Hledí zůstalo také nezměněno, zůstalo překlápěcí, stavitelné do 2000 metrů. Nově byl integrován bajonet, který má průřez ve tvaru "Y" a na spodní straně (ve sklopeném stavu) má dlouhou průběžnou drážku. Sklápí se do vybrání v přední části pažby a ve sklopené i vysunuté poloze je uzamčen do dvou masivních osazení ve tvaru písmene "L", které jsou součástí základny bajonetu. Bajonet se z vysunuté i sklopené polohy odjišťuije pomocí tlačítka, které je také součástí základny bajonetu na její levé straně. Samotná základna sklopného bajonetu je poměrně těžké a složité konstrukce. Obepíná předpažbí, přední část hlavně i základnu mušky a do pažby je fixována pomocí dvou šroubů s kulatou hlavou.
Co zaujme na karabině na první pohled je půlkruhový hák na pravé straně základny bajonetu navazující na čep, kolem kterého se bajonet otáčí. Jedná se o tzv. quillon, část bajonetu, jenž byla implementováná do designu karabiny Typ 44. Stejně jako u bajonetu měl tento prvek sloužit k zachycení bajonetu nepřítele a otočením karabiny mělo dojít k jeho zlomení nebo odzbrojení protivníka. I když se dnes nad touto technikou můžeme pozastavovat, tak je třeba říci, že Japonci byli pověstní jako zanícení a trénovaní bojovníci s bajonetem. Quillon je typickým prvkem japonského bajonetu Typ 30 a Japonci se ho zjevně nechtěli vzdát ani u karabiny Typ 44.
Co prošlo zásadní změnou, byla pažba. Jednak z důvodu uchycení samontého bajonetu v přední části, ale také došlo ke změně botky pažby. V zadní části (hlavišti) pažby vznikla schránka pro vytěrákovou tyčku, která se do pažby vkládala skrz botku pažby. U Arisaky 38 se totiž tyčka zasunuje pod hlaveň a fixuje v přední hlavňové objímce, kterou u Typu 44 nahradila bajonetová základna. Na pravém boku pažby Typu 44 hned u botky se nacházel otočný odpružený hmatník, kterým se schránka zajišťovala/odjišťovala. U prvních karabin Tokyo Arsenal byly v pažbě vyvrtány čistě dvě díry o délce 216mm, do kterých se vložily části vytěrákové tyčky. U pozdějších katrabin varianty 2 a 3 se schránka změnila na jednodílnou a prostornější. První varianta karabin Tokyo Arsenal také ještě neměla otvory, kterými bylo provrtáno předpažbí v oblasti pod bajonetem. Pozdější varianty 2 a 3 od Kokura a Nagoya Arsenal měly dvě nebo i tři díry o průměru 7,1mm, které zbavovaly pažbu vody či vlhkosti. Japonci museli tomuto konstrukčnímu prvku přikládat velkou váhu vzhledem k tomu, že tím mohlo docházet k oslabení pevnosti pažby.
Karabina existovala ve 3 různých provedeních a je super, že se mi za ta léta podařilo všechny varianty získat. Karabina 44 není příliš často k vidění, vyrobeno bylo celkem né úplně závratných 91.900 kusů všech verzí. Sériová výroba karabin byla zahájena v roce 1912 a byla vyráběna v průběhu svého života různými výrobci, kteří jsou specifikováni níže. Konec výroby souvisí s nástupem nové pušky pro kavalérii - krátká puška Typ 99 (7,7x58 mm), která byla přijata do výzbroje japonské armády v roce 1939. Avšak výroba tou dobou úplně neskočila, karabiny Typ 44 byly vyráběny až do září 1942 a to konkrétně v závodě Chigusa zbrojovky Nagoya Arsenal a k jejich úplné náhradě v armádní výzbroji ani nikdy nedošlo.
Jednotlivé varianty karabiny Typ 44 se liší dle typu základny sklopného bajonetu: krátká, přechodná dlouhá a dlouhá. Kromě samotné velikosti základny se liší také roztečí šroubů fixujících základnu bajonetu k pažbě. Porovnání všech 3 variant je nafoceno ve fotogalerii. Tyto změny v designu základen bajonetu byly způsobeny dvěma faktory, respektive zásadními problémy. Jednak problémem s přesností a pak problémem s pevností dřeva pažby v místě uchycení základny bajonetu. Problém s přesností byl vyřešen tak, že pro druhou a třetí variantu je hlaveň tzv. plovoucí. Což znamená, že byla vytvořena mezera mezi hlavní, pažbou a základnou bajonetu, čímž byl eliminován negativní dopad bajonetové základny na přesnost. Je to krásně vidět při pohledu zepředu směrem k ústí hlavně. U první varianty Japonci naměřili vychýlení ústí hlavně o 0,47mm v moment, kdy střela opouštěla hlaveň. U druhé a třetí varianty díky plovoucí hlavni byla tato hodnota redukována na akceptovatelncých 0,091mm. Problém s pevností předpažbí vyřešila vetší rozteč šroubů u variaty 2 a ještě větší u varianty 3 díky speciálnímu výstupku v zadní části základny. Za povšimnutí stojí, že k první úpravě na variantu 2 došlo až na začátku 30. let, tudíž po zhruba 20 letech výroby a 57 tisících vyrobených kusech.
Varianta 1. Karabina s krátkou verzí základny bajonetu (56900 ks)
- výroba Tokyo Arsenal (přesněji řečeno se společnost jmenovala Tokyo Artillery Arsenal do 31.3.1923 a Tokyo Army Arsenal od 1.4.1923)
- zaznamenaná výrobní čísla: 7-56.827, předpokládaný počet vyrobených kusů: 56900
- moje zbraň: s.v.č. 19.953. Karabina vykazuje správně znaky tohoto prvního výrobního provedení, čili má krátkou bajonetovou základnu, vyvrtané dvě díry v hlavišti pažby pro vytěrákovou tyčku a v oblasti pod bajonetem nemá provrtané předpažbí. Hlaveň není plovoucí, což je také charakteristické pro toto první výrobní provedení. Hledí je přaklápěcí a stavitelné do 2000 metrů, shodně charakteristické pro všechna výrobní provedení této karabiny. Karabina má ponosový řemen, chybí jí prachová krytka. Značena je na levé straně pouzdra závěru sériovým výrobním číslem, logem výrobce a dvojicí finálních inspekčních značek. Na vrchní straně pouzdra závěru je vyražena japonská chrysantéma a označení modelu "Typ 44" v kanji znacích. Dvě původní inspekční značky Tokyo Arsenal se nachází také na spodní části hlaviště pažby, pažba je dvoudílná. Jak tomu bylo u prvního a druhého výrobního provedení obvyklé, tato zbraň pravděpodobně prošla repasí v Nagoya Arsenal, viz text níže. To že byla karabina repasována lze usuzovat podle sčíslování závěru s pouzdrem závěru, což nebyla standadrní sériová metoda značení u Tokyo Arsenal, výrobce používal značení dílů pomocí montážních čísel. Systém sčíslování používala u karabiny Typ 44 právě zbrojovka Nagoya Arsenal, jak je popisováno níže u třetí varianty. U mé zbraně se sčíslování souhlasné s pouzdrem závěru vyskytuje na klice závěru, na matici úderníku a také na botce nábojové schránky. Základna bajonetu je značena na dvou místech montážním číslem 325. Montážní číslo se standardně skládá z písmena japonské abecedy a arabských číslic. Montážnímu číslu 325 zde předchází znak "Ra" pocházející z japonské abecedy Hiragana a často bývá tento znak zaměňován s naší číslicí 5. Na vytahovači je vyraženo montážní číslo 536, kterému předchází znak "Mu" z japonské Hiragany, v tomto případě je znak často zaměňován s naším písmenem "U". Vytahovač byl na zbrani pravděpodobně vyměněn. Matice úderníku a zárověň pojistka je originálního provedení, s výstupkem bez zdrsnění tohoto výstupku. Původní karabiny Tokyo Arsenal měly jednotlivé díly závěru leštěné a ponechané v barvě kovu, repasované karabiny zbrojovkou Nagoya mají obvykle všechny díly (a to včetně všech dílů závěru) modřené. U mé karabiny jsou díly závěru ponechány v barvě kovu, žádnou inspekční značku Nagoya Arsenal po repasi se mi na karabině dohledat nepodařilo. Pokud by byla vyměněna pažba, vyskytuje se inspekční značka Nagoya Arsenal i na pažbě a zároveň vyměněné pažby měly provrtaná předpažbí ve dvou či spíše třech místech. U mé karabiny je ale pažba původní. Hlaveň má na nábojové komoře označení "trojúhelník B", jedná se o ověřovací značku (tlaková zkouška hlavně se zvětšeným tlakem o 10%). Touto ověřovací značkou byly značeny karabiny až do čísla 27.250. Následně do čísla 54.100 byly značeny pouze písmenem "S" bez trojúhelníku a poté do konce výroby pouze písmenem "T" bez trojúhelníku.
Varianta 2. Karabina s přechodnou dlouhou verzí základny bajonetu (8500 ks)
- vyskytuje se na prvních zbraních Kokura Arsenal (výroba v Kokuře byla zahájena poté, co sem byla přesunuta sekce výroby malých zbraní z Tokyo Arsenal; sériová výrobní čísla Kokura navazují na číselnou řadu Tokyo Arsneal)
- zaznamenaná výrobní čísla: 56.924-65.393, předpokládaný počet vyrobených kusů: 8500
- moje zbraň: s.v.č. 63.120. Karabina má přechodnou verzi základny bajonetu (tzn. dlouhou, ale bez výstupku pro zadní ze dvojice šroubů), plovoucí hlaveň a dvoudílnou pažbu s jednodílnou prostornou schránkou na vytěrákovou tyčku v jejím hlavišti. U tohoto výrobního provedení se před sériovým výrobním číslem neobjevuje označení série. Prachová krytka chybí. Tyto karabiny Kokura Arsenal byly charakteristické dvěmi nebo třemi průběžnými otvory v předpažbí v oblasti pod bajonetem, má karabina má tři. Opět se na levé straně pouzdra závěru vyskytuje sériové výrobní číslo, označeni logo výrobce a inspekční značka Kokura Arsenal. Logo výrobce (poznámka, prolínající se kanónové koule je shodné pro Tokyo Arsenal i Kokura Arsenal). Na vrchní straně pouzdra závěru se standardně nalézá japonská chrysantéma a pod ní označení modelu, "Typ 44" v kanji znacích. Dvě různé inspekční značky příslušící Kokura Arsenal se vyskytují také na spodní straně hlaviště pažby. Hledí je standardní jako u všech karabin Typ 44, překlápěcí a stavitelné do 2000 metrů. Kolem sériového čísla 65.000 se na karabinách v místě nábojové komory přestala vyskytovat ověřovací značka v podobě samostatného písmene "T", má karabina již tuto značku také nemá. Kokura uplatňovala u tohoto výrobního provedení sčíslování dílů, které se kromě pouzdra závěru standardně vyskytovalo na klice závěru, matici úderníku, prachové krytce, základně bajonetu a botce nábojové schránky. Čísla se shodují na mé karabině s pouzdrem závěru na klice závěru, základně bajonetu a botce nábojové schránky (prachová krytka chybí). Úderníky u tohoto výrobního provedení jakkoliv číslovány nebyly, stejně tak i moje karabina na úderníku žádné číslo nemá. Matice úederníku zjevně není originální a má číslo 24. Když jsem se zabýval analýzou karabin tohoto výrobce, tak jsem zjistil a je zajímavé, že i několik dalších fyzicky dochovaných karabin nemá originální matici úderníku. Karabiny byly modřené, všechny díly závěru byly leštěné a ponechány v barvě kovu. Což odpovídá i na mé karabině s výjimkou matice úderníku, která je také modřená. Matice úderníku má navíc zářez, který se u tohoto výrobního provedení vyskytoval jen výjimečně, spiše měly tyto karabiny provedení s výstupkem bez jeho zdrsnění. Pokud byly karabiny repasované, docházelo k repasi stejně jako u předchozí verze ve zbrojovce Nagoya Arsenal. Tyto repsase lze identifikovat hned na první pohled podle toho, že veškeré díly karabin byly modřené včetně všech dílů závěrů. Často byly také bajonetové základny modifikovány na poslední výrobní provedení. Má karabina ale repasována nebyla. Společně se sčíslováním hlavních dílů byla současně na některých dílech uplatňována také metodika montážních čísel. Montážní číslo se vždy primárně u japonských pušek razilo na spodní stranu pouzdra závěru a u této verze karabiny se obecně kromě pouzdra závěru vyskytuje také na vytahovači, vyztužovacích manžetách pažby, spoušti, lučíku spouště, pažbě a předpažbí v kanálu pro hlaveň nebo záchytu závěru v pouzdře. Vytahovač má u mé karabiny vyraženo montážní číslo 999 uvedené znakem "Tsu" pocházející z japonské abecedy Katakana. Vytahovač může být vymeněný, ale jeho stav a opotřebení odpovídá ostatním dílům závěru. Zvláštností tohoto výrobního provedení bylo užití druhé sady montážních čísel, takzvaně sekundárních, kterými se značily jednotlivé části, z nichž se skládala základna bajonetu. Na mé karabině lze toto číslo nalézt na dvou místech základny a jedná se o číslo 138 uvedené znakem "Ja" z japonské Katakany. Z mechanického hlediska je karabina v perfektním stavu, i celkový stav je velmi slušný až na některá místa pažby, kde je dřevo částečně poškozeno.
Varianta 3. Karabina s dlouhou verzí základny bajonetu (26500 ks)
- vyskytuje se na pozdějších zbraních Kokura Arsenal a také u Nagoya Arsenal (konkrétně vyráběno ve výrobním závodě Chigusa)
- zaznamenaná výrobní čísla: 65.488-69.159, předpokládaný počet vyrobených kusů: 3800 (Kokura, bez označení série)
- zaznamenaná výrobní čísla: 472-9.343, předpokládaný počet vyrobených kusů: 9500, (Kokura, 1. série, označení série vyraženo před sériovým výrobním číslem na pouzdře závěru v kolečku)
- zaznamenaná výrobní čísla: 15-1.969, předpokládaný počet vyrobených kusů: 2000 (Nagoya, bez označení série)
- zaznamenaná výrobní čísla: 163-11.113, předpokládaný počet vyrobených kusů: 11.200 (Nagoya, 2. série, označení série vyraženo před sériovým výrobním číslem na pouzdře závěru v kolečku)
- existence jakékoliv zbraně s označením první série Nagoya Arsenal mi není známa
- moje zbraň: s.v.č. 9.250, přičemž se jedná o karabinu z druhé série výrobce Nagoya Arsenal, vyrobena byla ve výrobním závodě v Chuguse. U této karabiny se jedná o plně originální zbraň, která neprošla jakoukoliv repasí. Jsou na ní znát známky dlouhodobého používání, přesto se dochovala v krásném stavu. Karabina je i mechanicky v naprosto perfektním stavu, je to moc hezký kus japonské historie. Nagoya u obou sérii těchto karabin uplatňovala sčíslování jednotlivých dílů. Sčíslování shodné s pouzdrem závěru se vyskytuje na hlavních částech zbraně, konkrétně na klice závěru, úderníku, matici úderníku, botce nábojové schránky, bajonetové základně a dokonce i na prachové krytce, která zůstala společně se zbraní dochována. Zajímavostí je, že do sériového čísla 9.000 se u této verze úderníky a vytahovače nesčíslovávaly, od čísla 9.000 již ano. Na vytahovači se mi žádné číslo dohledat nepodařilo, ale úroveň opotřebení barvy na něm kotresponduje se ostatními díly závěru a nic nenapovídá tomu, že by byl na karabině vyměněn. Běžná metodika japonského značení zbraní pomocí montážních čísel se u této verze vyskytovala pouze na pouzdře závěru a na hlavni. Karabina pochází z pozdější fáze výroby (číslo 9.250 z 11 tisíc vyrobených kusů) a v této fázi již Japonci ustupovali od sčíslování některých dílů jako bylo především pažby, hledí nebo páčky uvolnění závěru z pouzdra. Ani na jednom z těchto dílů má zbraň sériové číslo nemá. Finální inspekční značky Nagoya Arsenal se vyskytují na standardních místech a to na pouzdře závěru za logem výrobce a na spodní straně hlaviště pažby za lučíkem, respektive za spodní vyztužovací manžetou pažby. Všechny díly na karabině jsou modřené a to včetně všech dílů závěru. K této změně došlo od sériového čísla 8.000, kdy všechny díly karabin byly modřené a to právě včetně všech dílů závěru. Do tohoto čísla byly modřeny na závěru jen klika a pojistka, ostatní díly závěru byly leštěny a ponechány v barvě kovu. Karabina vykazuje standardní charakteristiky třetího výrobního provedení, jako dlouhá verze základny bajonetu s výstupkem v zadní části, dvoudílná pažba s jednodílnou prostornou schránkou na vytěrákovou tyčku v jejím hlavišti a předpažbí, které má provrtané dva otvory v oblasti pod bajonetem. Toto výrobní provedení je vždy charakteristické pouze dvěma těmito otvory. Značena je na levé straně pouzdra závěru sériovým výrobním číslem společně s označením druhé série, logem výrobce a zmiňovanou finální inspekční značkou. Na vrchní straně pouzdra závěru je vyražena japosnká chrysantéma a označení modelu "Typ 44" v kanji znacích. Hlaveň je plovoucí, hledí je přaklápěcí a stavitelné do 2000 metrů. Matice úderníku (a zárověň pojistka) je originálního provedení, se zářezem, vyskytuící se zhruba v druhé polovině výrobního cyklu této varianty. V první polovině výroby se vyskytovala varianta s výstupkem bez zdrsnění tohoto výstupku. U této výrobní varianty se nevyskytuje ověrovací značka na nábojové komoře hlavně, ani má karabina tuto značku nemá.
Varianta Prototyp
- výše uvedeným třem verzím karabiny Typ 44 předcházely zjevně protoypy také se sklopným bajonetem. Tuto zmínku jsem našel v různé zahraniční literatuře. Zdokumentován a nafocen je však jediný kus a to s výrobním číslem 23. Tato karabina není evidentně dle fotografií v dobré kondici. Její chrakteristické rysy jsou: má krátkou základnu bajonetu, nikoliv ale konstrukčně shodnou s variantou 1. Je ale zjevné, že z ní varianta 1 vycházela. Dále značení Typ 38 na pouzdře závěru, nemá otvory v bočních chráničích mušky, nemá quillon a schránka na vytěrákvou tyčku se otevírá otočným hmatníkem umístěným před fixačním šroubem botky na vrchni straně pažby. Též je zmiňováno, že pokud se nějaké prototypy vyskytují, mají označení výrobce Tokyo Arsenal, jsou bez sériového výrobního čísla nebo jsou tato výrobní čísla velmi nízká a karabiny byly vyrobeny v rozmezí let 1910-1911. Evidentně jeden takovýto prototyp se mi podařil dovézt z Ameriky, shodně vykazuje všechny výše uvedené znaky. Vizuálně je velmi podobný i s fotografiemi karabiny č. 23. Karabina vypadá po technické stránce stále funkční, předpokládám, že by ještě dokázala vystřelit. Sklápění bajonetu také funguje a dokonce i schránka v pažbě lze otevřít pomocí otočného hmatníku a je v ní jeden kus vytěrákové tyčky. Celkově se ale dochovala v mizerném stavu, byla silně vyžraná od koroze, kdy následně prošla novou povrchovou úpravou, která ji zachránila. Buď si prošla náročnou armádní službou nebo dlouho ležela vystavena přírodním vlivům nebo obojí je pravděpdobné. Výrobní číslo není již snadné identifikovat vzhledem k nové povrchové úpravě a zčásti také proto, že se někdo pokusil bílou barvou zvýraznit všechna značení na pouzdře závěru, ale né moc zdařile. Nicméně souhlasně s logikou, kdy na karabině 23 jsou jednotlivé díly značeny číslem 23, tak na této mojí můžeme nalézt špatně čitelné číslo 25 na pouzdře závěru, základně sklopného bajonetu a jasně čitélné na vytahovači. Karabinu jsem koupil za děsivých 370tis Kč, nicméně mi přišlo zajímavé tento kus japonské historie uchovat (i vzhledem k né úplně snadné identifikaci, o jakou zbraň se vlastně jedná). Má sbírka všech výrobních provedení karabiny Typ 44 se tím ale ucelila. Faktickou konkrétní zmínku o jiných čísel než 23 a nyní mém 25 jsem ale nezaznamenal.
Varianta číslo 3 s finální dlouhou základnou bajonetu se na dnešním trhu občas objeví. Získat dvě předchozí provedení, čili 1 a 2 s originální bajonetovou základnou je obrovská rarita. A to proto, že po adopci pušek Typ 99 byly poškozené karabiny Typ 44 stahovány a repasovány v závodě Chigusa v Nagoya Arsenal, kdy k repasi byly používány dostupné díly v dobrém stavu. A karabiny prvních dvou provedení byly upravovány na variantu 3 s dlouhou základnou bajonetu. Vojáci japonské armády měli tyto karabiny v oblibě, oceňovali její masivní konstrukci a spolehlivost. I navzdory tomu, že díky těžkému bajonetu a jeho základně neměla zbraň příliš dobré vyvážení a zamíření nebylo nijak rychlé. Určitou nevýhodu také bylo, že bajonet nebyl odnímatelný a nemohl posloužit namísto nože.
Arisaka Typ 44, karabina kavalérie, Japonsko
