Zajímavosti o zbrani
Vývoj nové japonské zbraně, která by nahradila zastaralé pěchotní pušky a karabiny Murata na černý prach v rážích 11mm a 8mm, byl zahájen v prosinci roku 1895 ve zbrojovce v Koishikawě (Tokyo Artillery Arsenal). Pod vedením plukovníka Nariaki Arisaky. Jednalo se o váženého důstojníka, odborníka v oblasti zbraní, který byl v rámci vývoje této nové zbraně pověřen průzkumem zahraničního zbrojního vybavení. Japonci byli zjevně v té době ohromeni německými puškami Mausera a také tím, že všechny evropské mocnosti zaváděly náboje menší ráže. Většinou kolem 8 mm (Italové 6,5 mm) laborované bezdýmovým prachem a tím pádem s vyšší kinetickou energií a průrazností. Navíc mohl voják nést takových nábojů do boje víc. Logicky tedy i Japonci následovali tento evropský trend ve zmenšování vojenských nábojů.
Nová puška kontrukčně vycházela z Mauserovek, jedna se o opakovačku s rotačním odsuvným závěrem s klikou a se zásobníkovou schránkou na 5 nábojů. Byla komorována na nově vyvinutý japonský náboj 6,5 mm, se středovým zápalem a používající bezdýmový prach. Zaškrcená mosazná nábojnice měla délku 50,5 mm a částečný okraj (SR). Původní střela měla kulatý nos a byla celoplášťová o váze 161 grainů. Dosahovala úsťové rychlosti 2.250 fps (686 m/s). Plášť byl ocelový s povlakem ze slitiny mědi a niklu (kuproniklu) a jádro střely tvořila slitina olova a antimonu. V současné době je náboj označován jako 6,5 mm Jap. nabo 6,5x50SR. Dle CIP 6,5x51 R.
Charakteristickými znaky této pušky Arisaka Typ 30 byly otočný závěr s neotočnou odnímatelnou hlavou závěru a uvolnění závěru z pouzdra pomocí tlačítka (oboje po vzoru německého Mauseru vzor 1888), vypouštění bicího mechanismu a dvoudílná pažba. Vypouštění bicího mechanismu u pušek jsem zaznamenal doposud pouze na japonských puškách typ 30 a 35 (námořní model) a také na švédském mauseru m/94 v podobě vertikálního výstupku matice úderníku. U Arisaky 30 má hmatník vypouštění půlkruhový tvar pro snadnou manipulaci jedním prstem a vypouštění lze ovládat díky větším rozměrům hmatníku i s rukavicí v zimním počasí. Při otočení o 90o po směru hodinových ručiček do svislé polohy dojde k vypuštění bicího mechanismu bez nutnosti stisknutí spouště. Následným zatažením směrem vzad za hmatník a otočením doleva je bicí mechanismus opět natažený a zbraň je připravena ke střelbě. Manuální pojistkou puška nedisponuje. Celý mechanismus vypouštění lze ale využít i tak, že v případě selhání náboje lze pouze tahem zpět za hmatník bicí mechanismus rychle nabít a pouhým stiskem spouště se pokusit o další výstřel bez nutnosti manipulace se závěrem zbraně. Pušky Ariska Typ 30 měly leštěnou vytěrákovou tyčku s mosazným zakončením o délce 747mm, mušku tvaru obráceného "V" bez chániče mušky a překlápěcí rámečkové hledí "otevřené V" cejchované od 400 do 2000m po 100 metrech. Povrch zbraní je modřený, závěr je leštěný v barvě kovu. Některé drobné díly jsou slámově zbarvené, jako je například spoušť, záchyt zásobníkové schránky nebo tlačítko uvolnění závěru z pouzdra. Jesnalo se o pušku na bezdýmový střelných prach, který byl v té době relativně novou záležitostí.
Výroba prvních prototypů byla zahájena v červenci roku 1896 a tento vývojový program trval až do dubna roku 1897. Dočetl jsem se (nikdy jsem neměl možnost vidět), že vizuálně byly prototypové pušky stejné jako sériový model, lišily se ale absencí vrchní částí předpažbí ve stylu pušek Murata Model 13 a 18 a výraznou pistolovou rukojetí. Jednalo se o výrobu jen několika málo zbraní. Následně proběhlo několik designových změn, byl zmrazen finální design této nové zbraně a puška Arisaka Typ 30, stejně jako náboj 6,5 mm, byla v březnu roku 1897 oficiálně přijata do výzbroje japonské armády. Oficiální značení znělo "Typ 30 pěchotní puška", značící 30. rok období Meiji (=rok 1897) a výroba zbraně byla v říjnu 1898 zahájena. Plukovník Arisaka se stal v květnu 1897, částečně i díky zásluhám na vývoji pušky typ 30, ředitelem zbrojovky Tokyo Artillery Arsenal. V srpnu 1899 byl zmrazen také design jezdecké karabiny a výroba karabin ve stejném závodě v Koishokawě mohla být také zahájena. Zkušební série pušek i karabin neměly sériové číslování a byly označeny pouze velkým písmenem "M" na horní straně pouzdra závěru a neměly kovové vyztužovací manžety ve spodní i horní části pažby. Na konci devatenáctého století bylo zavedenou praxí u vojenských zbraní vyrobit zkušební dávku pro testování zbraní a odladění výrobních linek. V drtivé většině případů tyto zbraně neobsahovaly z vnějšku viditelná sériová výrobní čísla. Cílem absence sériových výrobních čísel bylo, aby bylo ihned identifikovatelné, že se jedná o validační vzorky a zbraně nemají být užívány pro službu v armádě. Zkušební série karabin nedisponovala možností uchycení bajonetu, což bylo převzato z jezdecké karabiny Murata Model 22. Sériově vyráběné karabiny Typ 30 již tuto možnost ale měly a bajonet se stejně jako u pěchotní pušky uchytával na přední hlavňovou onjímku. Karabiny se od pušek kromě kratší hlavně celkově lišily chráničem mušky, upraveným hledím, úplnou absencí horní části předpažbí a možností uchycení řemene na levé straně pušky. "Polní" zkušenosti s užíváním zbraně ukázaly náchylnost pažeb k praskání. Do pažeb byly přidány kovové manžety jako výztuha do oblasti za pouzdrem závěru na horní straně a za lučíkem na straně spodní. Toto řešení bylo aplikováno následně i u pušek Arisaka Typ 35 a Typ 38. Zajímavou událostí, která se udála 27. srpna 1897, byla zařazení mladého prominentního důstojníka k sekci malých zbraní ve zbrojovce Tokyo Arsenal a jméno tohoto kapitána znělo Kijiro Nambu, a který se následně nesmrtelně zapsal do historie vývoje japonských palných zbraní. Nambu se stalo téměř synonymem japonských samonabíjecích pistolí a nelze opomenout fenomén prachové krytky závěru, kterou Kijiro Nambu poprvé použil na námořním modelu Typ 35 a používá se až do dnešní doby, kdy příkladem mohou být pušky M-4 nebo M-16. Jedním z jeho prvních úkolů ve zbrojovce byl vývoj krytky na ústí hlavně právě pušky typ 30. A zhostil se toho s úspěchem, krytka byla zařazena oficiálně do výzbroje jako součást zbraně.
Pušky Arisaka Typ 30 mám dvě - sériové provedení pro japonskou armádu a vzácný kus ze zkušební série pro Siam. Malé množství pěchotních pušek a karabin Typ 30, stejně tak i námořních pušek Typ 35 bylo dodáno Japonskem k odzkoušení Siamu s vidinou uzavření kontraktu na dodávky některé z těchto zbraní. Zbraně byly sice odzkoušeny, ale k nákupu jejich většího množství čí adopci do siamské armády nikdy nedošlo. Siam chtěl standardizovat zbraň nejvyšší kvality a koncpce. Čímž se v budoucnu staly "siamské mausery", tedy dlouhé pušky typ 45+46 a karabiny typ 47. Arisaky byly na dlouhá léta uskladněny, než byly následně předány siamské královské armádě. Pušky typ 30 byly narozdíl od pušek typ 35 pravděpodobně využívány k tréninkovým účelům. Jsem rád, že se mi origiánální zbraně, pěchotní pušku typ 30 a námořní pušku typ 35, určené pro Siam, podařilo získat do mé sbírky. Výborně doplňují mou kolekci siamských masuerů typ 45, 46 a 47. Dle zahraniční literatury je dnes dochováno pouze 7 kusů pušky typ 30 a 22 kusů pušky typ 35, určených jako nabídka Siamu (počty takto dochovaných karabin typ 30 jsem nikde nezaznamenal). Tato puška ze zkušební série určená pro Saim správně nemá sériové číslo a na vrchní straně pouzdra závěru na můstku vzadu má vyraženou Charkru, značí armádní příslušnost Siamu (zbraně ze zkušební série určené pro japonskou armádu byly v tomto místě značeny velkým písmenem "M" a také neměly sériové výrobní číslo). Takto byly značeny charkrou pouze dlouhé pušky Typ 30 a 35, karabiny Typ 30 nikoliv. Stejně tak tato zbraň nemá vyztužovací manžety pažby, sériové provedení pro japonskou armádu manžety má. Obě mé pušky Typ 30 disponují původním provedením hledí. S vývojem pušky Ariska Typ 38 byl upraven i náboj 6,x50mm SR, kdy byla užita namísto zaobleného nosu střely špičatá střela, která byla lehčí a zvýšila se i navážka prachu. Tím došlo ke změně trajektorie náboje (špičatá střela měla trajektorii plošší) a hledí na puškách Typ 30 bylo dodatečně upravováno na pozdější provedení. Jelikož změna náboje souvisela s vývojem pušky Typ 38, tak tato úprava hledí na puškách Typ 30 probíhala logicky zpětně až po skončení sériové výroby všech přiblížně 555.000 kusů zbraní.
Jediným zahraničním kontraktem pěchotních pušek Arisaka Typ 30 byla zakázka do Číny z let 1903-1906. Dochované vzorky jsou identické jako Typ 30 s vyjímkou zančení pouzdra závěru, kdy mají značení v překladu "Kocho 29. rok výroby" nebo "Kocho 31. rok výroby". Vzorky zbraní "Kocho 31. rok výroby" mají ještě navíc odlišnost v podobě hledí s posuvnou rampou podobné tomu jaké mají Siamské Mausery z roku 1903. Všechny dochované vzorky mají na pouzdře závěru také vyražený erb draka. Kocho je japonské jméno pro čínského císaře Kuang-hsu, 11. císaře dynastie Manchu. Kocho 29 odpovídá našemu roku 1903 a Kocho 31 roku 1905.
V letech 1905-1921 bylo přibližně 10.000 kusů pušek Typ 30 upraveno na tréninkové zbraně s hladkou hlavní. Značení na vrchní straně pouzdra závěru a sériová čísla byla čistě odbroušena. Namísto toho bylo na vrchní stranu pouzdra závěru raženo označení "slepá munice pouze" a ne levou stranu pouzdra závěru před logo výrobce Tokyo Arsenal bylo raženo nové 1 až 4 místné sériové číslo. Některé z těchto tréninkových zbraní mají ale originální nízké 4 číselné sériové výrobní číslo, tyto pušky byly ale vyrobeny z nových dílů a nových pouzder závěrů. Jak je u japonských zbraní obvyklé, všechny pušky a karabiny jsou na spodní straně pouzdra závěru označeny 1-3 ciferným číslem, které se stejně tak vyskytuje na všech hlavních částech zbraně a nemá jakoukoliv souvislost se sériovým výrobním číslem. Japonci běžně značili pušky pomocí těchto primárních a sekundárních montážních čísel, která zajišťovala sledovatelnost výroby jednotlivých komponent. Primární a sekundární čísla byla na japonských puškách běžně ražena na spodní stranu pouzdra závěru a až následně na ostatní díly jako zásobníkovou schránku/lučík, horní a spodní vyztužovací manžetu pažby, na spodní stranu krytky zásobníkové schránky, pažbu, předpažbí a krytku ústí hlavně. Hledí bylo značeno vlastním submontážním číslem, jakkoliv nesouvisejícím s primárním a sekundárním montážním číslem. Vysvětlením celého tohoto procesu může být snaha zabránit zamíchání dílů ve vlastním výrobním toku s tím, že sériové výrobní číslo bylo raženo na pouzdro závěru zbraně inspektorem až po tepelné úpravě jednotlivých dílů, modření a finální montáži. Výrobní postup byl takový, že poté, co byly zbraně smontovány na "bílo", byly opět rozebrány a jednotlivé díly byly tepelně upravovány a modřeny. Primární a sekundární čísla posloužila svému účelu dobře, tak aby nedošlo k zamíchání jednotlivých dílů z různých zbraní ve vlastním výrobním procesu tepelného zpracování a modření. Až po následném opětovném sestavení zbraně a finální kontrole inspektorem byla na pouzdra závěrů zbraní ražena finální sériová výrobní čísla. Pokud se na spodní straně pouzdra závěru vyskytuje více jak jedno 3-ciferné montážní číslo, značí to generálku nebo přestavbu zbraně. Tyto zbraně bývají obvykle kompletně modřené.
Puška Typ 30 byla standardní pěchotní zbraní japonské armády až do roku 1905/1906, kdy byla nahrazena vylepšenou puškou Typ 38, která odstaňovala zjevné nedostatky pušky typ 30, které se týkaly komplikovanosti sborky, rozborky a obsluhy zbraně, složitosti konstrukce závěru a nespolehlivosti zbraně. Na pušce Typ 38 se také objevuje prachová krytka závěru, která se však již narozdíl od pušky Typ 35 pohybuje společně se závěrem v drážkách vyfrézovaných v pouzdře závěru. Pušky Arisaka Typ 30 sehrály důležitou úlohu jako primární zbraň v Rusko-japonské válce a bylo jich vyrobeno přibližne půl milionu kusů. Ale během první světové války se jevily již jako zastaralé a pušky a karabiny Typ 30 byly prodávány do Ruska, Británie a v podstatě komukoliv kdo o ně projevil zájem. V roce 1921, zbraně které byly užívány při vojenském výcviku ve školách byly staženy a prodány do Číny. Užití omezeného množství pušek ponechaných v rezervách Japonska bylo zaznamenáno v bojích druhé světové války a to na Okinawě a Guadalcanalu. Není vyloučeno, že bychom je v dnešní době stále nalezli v rezervách různých paramilitantních jednotek v různých částech světa. Zajímavostí je, že karabin bylo vyrobeno mnohem méně a to přibližně 45.000 kusů, což pravděpodobně opět souvisí s vývojem a přechodem na nový typ zbraně, Arisakou Typ 38.
